Sbírku básní J. H. Krchovského jsem před několika lety dostala jako vánoční dárek. Opravdu dodnes nevím, čí to byl nápad, ale s jistotou můžu říci, že byl skvělý a byl to jeden z nejosobnějších dárků, které jsem kdy dostala. Jednalo se o sbírku Dvojité dno vydanou nakladatelstvím Host roku 2010, což je prozatím nejnovější autorova sbírka.
J. H. Krchovský (vlastním jménem Jiří Hásek) je jedním z nejznámějších představitelů českého undergroundu. Jeho básně vycházely do roku 1989 samizdatově, jak je pro celý undergroundový proud typické. Krchovský se v minulosti mimo jiné zúčastnil autorského čtení v Ostravě a kromě poezie se také věnuje své kapele Krch-off band.
„Život je na hovno a láska na prd
jak už řek myslim že Jaroslav Seifert“
(úvod do sbírky Dvojité dno)
Ať už jste, nebo nejste příznivcem undergroundové poezie, Krchovského básně ve vás vždy nějakým zvláštním způsobem rezonují, a také proto stojí za přečtení. Možná si řeknete, že za tím stojí pravidelný rytmus a básně se tak dobře čtou. Můj názor je však takový, že to jsou spíše Krchovského témata, která jsou člověku blízká. Obrazy života a smrti s příměsí erotiky a alkoholu, občas zabalené do trochy ironie a okořeněné vulgarismy – takový je Krchovský a v širším pojetí i celý český underground.
V každé básni najdete něco, co do vás narazí a donutí vás zamyslet se nad svým životem. Sem tam vás to i přirazí ke zdi vámi zažitých poetických konvencí – obzvlášť pokud máte nejraději vzletné verše o lásce či přírodě a myslíte si, že umění by se mělo dělat především pro umění. Pokud však své konvence alespoň na chvíli odhodíte stranou a vydáte se blíže prozkoumat tuto podzemní poezii, zjistíte, že není o nic méně kvalitní než jiné literární směry. Ba naopak, už z jejího názvu je patrné, že jde pod povrch, až na kost lidského bytí a nebytí. Navíc si underground na nic nehraje, říká věci, které se týkají nás všech, tak jak jsou. Možná i toho se občas trochu bojíme. Ale vyhnout se kvůli tomu Krchovského tvorbě, by vážně byla chyba.
foto: David Konečný
