Tři králové nebyli nikdy svatořečeni. Nositelé betlémského poselství jsou ale uctívanými patrony všech poutníků a hříšníků a pod tímto patronátem dnes představujeme hříšníka a prokletého básníka Charlese Baudelaira v překladu Vladimíra Mikeše.
Požehnání (fragment)
„Jsem pro něj zlatá? Jsem. Krásná až k závrati.
Tak proč bych nebyla jak starověká modla,
ty byly ze zlata, tak ať mě pozlatí;
zpiju se vůněmi, chci nard, kadidlo, myrhu,
chci do sytosti mít poklon a mas a vín,
se smíchem ze srdce, jež zbožňuje mě, vyrvu
pocty, jež patřily antickým bohyním!
A potom, až mě ta bezbožná fraška znudí,
vztáhnu a pomalu do něho zaryji
svou křehkou, silnou dlaň a proškrábu se hrudí
až k srdci nehtíky či spáry harpyjí.
Jak malé ptáčátko strachy se tetelící
to okrvavělé srdce mu vyrvu ven
a s pohrdáním je své oblíbené psici
jak žrádlo pohodím a řeknu: jen si vem!“
K Nebi, kde září trůn, nádherný, jasně bílý,
Básník, rozzářený, své zbožné ruce zved,
a blesky vlastního ducha ho oslnily
a výhled zakryly na znesvářený svět:
„Dík, Pane, za bolest, za všecko, co nás raní,
dík za ten božský lék nalitý do duše
na naši špinavost, za čiré pomazání,
jež silné připraví na svaté rozkoše!“
V tomto duchu pokračuje Baudelairovo Požehnání dále. Pokud byste se chtěli požehnat dalšími jeho básněmi, zde si můžete přečíst výbor ze sbírky Květy zla, z níž pochází tento úryvek.
Je zajímavé pojit spolu tři prokletce se třemi mudrci, opakovat stále moderní, nejen pohádkový motiv tří přání a oříšků, motiv, který se opakuje i v biblické Nejsvětější Trojici. Během tří dnů tak letos čtenáře obdarujeme dary Kašpara, Melichara a Baltazara, jejichž požehnání nám koledníci každým rokem posvěcenou křídou píší na dveře.
K+M+B+2017 u vstupů do našich příbytků pak nebude znamenat pouze podpis a iniciály tří králů, mudrců, jaké zůstávají i po zamilovaných párech na lavičkách v parku, ale bude symbolizovat zkratku latinského Christus mansionem benedicat, což v překladu znamená přání „ať Kristus požehná tomuto příbytku”. Tři křížky značí trojí božský princip.
