Letectví je něco, s čím se setkáváme dennodenně. Je to ale také oblast, ve které se šíří největší fámy, média se zabývají pouze katastrofami a jsou i lidé, kterým naskočí husí kůže jenom při pomyšlení na létání. Naše republika má v letectví silné kořeny, a to už od počátku jak republiky, tak samotného létání, tedy od roku 1919. Dostalo se mi té příležitosti napsat a představit vám, čtenářům a čtenářkám, seriál o českém letectví. Vyzývám vás, abyste pro lepší představu využili dnešní chytré technologie a při čtení si prohlíželi jednotlivé typy letadel. Věřím, že pro lidi z jiných oborů a pro mládež budou následující řádky přínosem a také dalším důkazem české výjimečnosti ve světě.
Počátky letectví sahají až do doby, ve které převažoval názor, že budoucnost patří letadlům lehčím než vzduch, tedy balónům či vzducholodím. Už roku 1782 vypustili bratři Montgolfierové svoji první montgolfiéru, ale až o sto let později začalo lidstvo uvažovat o letadlech těžších než vzduch. Vývoj technologie i vědy se začíná zrychlovat a roku 1875 byl představen dr. Oldřichem Vaňkem takzvaný Aerodromon – konstrukce spojující balón s jednoplošným letounem. Na začátku minulého století se už podařilo překonat zemskou gravitaci strojem těžším než vzduch jak ve světě, tak u nás.
Další díly našeho technického seriálu o letectví:
Letecký speciál I: Současnost
Letecký speciál III: Budoucnost
Po první světové válce se v roce 1919 podepsala v Paříži první mezinárodní letecká úmluva pojednávající o letecké dopravě. Podepsána byla sedmadvaceti zástupci států, mezi které patřilo i Československo. Československé aerolinie jsou jedním z nejstarších podniků pro civilní leteckou dopravu v Evropě. Z počátku poskytovaly zejména poštovní služby letounem A-14, který umožňoval přepravu pouze jedné osoby. Rychleji se tehdy z Prahy do Bratislavy nedalo dostat.
„Okřídlené projekty musí se lidstvu konečně přece zdařit, když ryba plove, proč by člověk neploval, když pták letí, proč by člověk nelítal“ Jan Neruda (1869)
Letov Š-328 – bombardovací a pozorovací letoun (vyrobeno 445 kusů).
Vzhledem k obrovskému konfliktu v Evropě nebylo výhodné, aby vojenské letectvo ČSR zůstalo závislé na tehdejší letecké velmoci Francii, a tak roku 1923 byla již téměř polovina vojenského letadlového parku kompletně naší výroby. Letouny jako A-18 s řadou národních rychlostních a výškových rekordů, A-11/12 v počtu 440 vyrobených kusů, letoun Š-328, jež byl zastoupen 412 kusy (což představovalo úspěch v počtu vyrobených kusů, viz předchozí díl našeho leteckého seriálu), a další. Založeny byly i podniky, které fungují dodnes, např. Aero, Letov (dnes Latecoere CZ) či ČKD a mnoho dalších, které se později staly součástí jiných koncernů. Československý letecký a zbrojní průmysl zaměstnával více než 100 000 lidí (dnes má letecký průmysl skoro 5 000 zaměstnanců). Samozřejmě z dnešní perspektivy se jednalo o dobu jednoduchou a mnohdy se jednotlivé typy lišily jen minimálně, nicméně celková úroveň techniky tehdy byla jednoduchá. Mezi lety 1918 a 1938 se ale tvořilo s vášní, s nepředstavitelným nadšením a obětavostí.
Během Protektorátu Čechy a Morava byl zabaven veškerý letecký a zbrojní průmysl a továrny byly nuceny vyrábět německý arzenál pro nadcházející světovou válku. Je nutné podotknout, že ve třicátých letech české technologie v oblasti letectví začaly pomalu ztrácet na německou a britskou výrobu. Nebýt ale letecké tradice na území Čech a Moravy, nebylo by co zabavovat. Veškerá výuka leteckých seminářů byla zastavena jak v Praze, tak v Brně.
Po pádu nacismu, následoval příchod komunismu. Školy se opět otevřely a komunistický režim silně podporoval zbrojní průmysl. A to dokonce tak svérázně, že se civilní Vysoká škola technická v Brně násilně přeměnila na Vojenskou technickou akademii. Jako důsledek byla zřízena letecká fakulta, jediné místo v republice umožňující studium letecké techniky.
Aero L-29 Delfín – cvičný proudový letoun (vyrobeno 3500 kusů).
Nástup proudových motorů v 50. letech si vyžádal velkou zakázku na cvičný proudový letoun pro východní blok. Výsledkem byl český L-29 Delfín a rozhodnutí všech států Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska) používat tento letoun jako svůj základní a pokračovací cvičný letoun. V Československu se nevyráběly pouze letouny, ale z pražské „Waltrovky“ se do světa dostala i řada motorů, z nichž dodnes stále používaný M601 v současné době vyrábí a inovuje GE Aviation.
Čeští konstruktéři měli do určité míry volnou ruku při vývoji vlastních letounů. Na rozdíl od doby Protektorátu, kdy byla pozastavena veškerá tvůrčí činnost, se totiž v období po druhé světové válce do letectví výrazně investovalo. Nebýt války, je otázkou, kolik lidí by se dostalo do německých špičkových škol a mohlo by tak rozvíjet svůj potenciál. Tak či onak, letecká historie v naší zemi – plná významných osobností, letounů a pohonných jednotek jak národního, tak celosvětového měřítka – se nedá zapřít. Ale dost bylo historie, v příštím díle se zaměříme na budoucnost a vize českého leteckého průmyslu.
Montgolfiéra – Bratry Montgolfierovy zaujal poletující papír nad krbem, z něhož se zrodila myšlenka prvního balónu. Jednalo se o koncept balónu vyrobeného z papíru, který byl naplněn teplým vzduchem.
Aerodromon – Z řečtiny doslova znamená: vzduch a běh. Zdokonalený projekt řiditelné vzducholodi těžší než vzduch. Na spodní straně byly plochy prodloužené o nosné části, které za letu vytvářely vztlak doplňující statický vztlak balónu potřebný k letu.
Pohonná jednotka – Letecký agregát a veškeré příslušenství zajišťující pohon letadla (např. motor + vrtule). U současných dopravních letounů je často polovina ceny celého letounu tvořena právě pohonnou jednotkou.
O autorovi: Spojte matematiku jako koníček už odmala, letadla létající nad hlavou a zálibu pro technologii a dostanete vysokoškolského studenta oboru Letectví a kosmonautika na Fakultě strojní ČVUT. John Kohout bere komunikaci s lidmi jako výzvu ve všech jejích formách, od prezentací, přednášení na škole, hraní divadla až po vlastní psychologický rozbor řeči. Amatér na jazyky, který ale přesto ovládá češtinu a zejména angličtinu lépe než svůj mateřský jazyk – slovenštinu. Kromě toho perfektně spadá pod dnešní klišé skupinu „Mám rád výzvy, cestování a seznamování se s novými lidmi“.
autor textu: John Kohout
autor ilustrací: Filip Wyrwol
