KANTILÉNA V C MOLL

V Poezie od Nikola UlčákováNapsat komentář

(Ze sbírky Edmy Norell vydané pod názvem Jabloňový sad. Básně jsou ve sbírce členěny na jednotlivé stromy.)

Strom 36: KANTILÉNA V C MOLL

Ó slunce, odpusť, že ukradli jsme duši tvou
pro její modré oči –
tak zákeřné, však líbivé
a celá alej bříz v tom podvečeru bděla,
smetánky chmýří chytalo vzpomínky, tak tesklivé,
v hloubce azuru za šera běsy utápěla.

Uštvána a vyvržena v purpuru krve topíce,
dohnána v propast a hrob tmavý,
rety v barvě hyacintu se mísí v špínu zemitou
a její prs, již zjevně okoralý,
bude sáti někdo jiný…

A teď se zdá mi povědomá
ta melodie s chorým pěvem,
již básníci psáti chtěli
v strnulé dveře piteven,
kdes dívčí tělo ovíjeli,
než propadlo se v černou zem.

Foto: Simona Drdáková