(Ze sbírky Edmy Norell vydané pod názvem Jabloňový sad. Básně jsou ve sbírce členěny na jednotlivé stromy.)
Strom 36: KANTILÉNA V C MOLL
Ó slunce, odpusť, že ukradli jsme duši tvou
pro její modré oči –
tak zákeřné, však líbivé
a celá alej bříz v tom podvečeru bděla,
smetánky chmýří chytalo vzpomínky, tak tesklivé,
v hloubce azuru za šera běsy utápěla.
Uštvána a vyvržena v purpuru krve topíce,
dohnána v propast a hrob tmavý,
rety v barvě hyacintu se mísí v špínu zemitou
a její prs, již zjevně okoralý,
bude sáti někdo jiný…
A teď se zdá mi povědomá
ta melodie s chorým pěvem,
již básníci psáti chtěli
v strnulé dveře piteven,
kdes dívčí tělo ovíjeli,
než propadlo se v černou zem.
Foto: Simona Drdáková
