Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, byla významnou českou spisovatelkou, básnířkou a překladatelkou. Zasloužila se také o průlomové činy v oblasti práv žen a jejich postavení ve společnosti.
Narodila se 18. listopadu 1847 v Praze do rodiny čítající 8 dětí. Její otec brzy zemřel, i přesto však matka dokázala dětem zajistit patřičné vzdělání. Eliška se od malička učila malování i hře na klavír. Vědomosti získala v pražském ústavu Svobodov, které nadále rozšiřovala s pomocí bratrů a přátel. Nejvíce se však naučila samostudiem.
Svou uměleckou dráhu započala článkem pro obrozenecký časopis Lumír, kde zazářila proslulou sbírkou Ze Šumavy, konkrétně básní Chodská z roku 1873. Vydala také další soubory básní jako Letorosty, Rozpomínky nebo Z máje žití. Řadila se tak mezi nejčinorodější umělce své doby.
Díky spisovatelce Karolině Světlé se Eliška dostala nejen mezi literární osobnosti, ale i do ženského emancipačního hnutí. Začala působit pod pseudonymem Eliška Krásnohorská v redakci Ženských listů a později se stala starostkou Ženského výborového spolku, který pomáhal osamostatnit se ovdovělým ženám bez živitele, s čímž souvisela nutnost vzdělávacích reforem.
Pro tehdejší muže představovaly absolventky škol s maturitou nepříjemnou konkurenci, což snižovalo prestiž ženského vzdělávání. „Posud jsou vzdělané ženštiny odkázány na jediný obor duševní práce: mohou být jen učitelkami a vychovatelkami, (…) jest to práce nejnevděčnější a nejbídněji placená,“ stěžovala si Eliška Krásnohorská, která mezitím sepsala jednu z klíčových úvah Ženská otázka česká. Chtěla tímto poukázat na nutnost rovného vzdělávání obou pohlaví. Sesbírala více než 4 000 podpisů v petici říšské radě za otevření státního dívčího gymnázia, kde by ženy mohly získat maturitu a následně i možnost studovat na univerzitě. Laxní přístup vlády spolu s nezájmem veřejnosti ji donutil založit vlastní soukromé gymnázium Minerva, které se otevřelo roku 1890.
Překládala díla romantiků světového rozměru, jakými byl Puškin, Byron nebo Mickiewicz. Mimo jiné napsala libreta k několika operám Bedřicha Smetany a Karla Škréty, za něž si ke Smetanovu údivu nežádala žádnou finanční odměnu.
Eliška Krásnohorská získala roku 1922 čestný doktorát na Univerzitě Karlově. Jen pár let poté, 26. listopadu 1926, zemřela v Praze následkem táhlé revmatické choroby, která ztěžovala její uměleckou práci.
Svými díly a průlomovými myšlenkami dokázala Eliška Krásnohorská českou společnost nejen obohatit, ale také posunout zase o kousek dopředu.
Grafika: Timur A’loev
