Úvodní inscenace Roku divokých smíření v Komorní scéně Aréna vsadila na symbolický titul Henrika Ibsena Divoká kachna. Namísto metafory a stylizace se však vydala cestou realistické analýzy postavené na výrazném psychologickém herectví, čímž vzniká pestrá mozaika vztahů tematizující problémy současných domácností.
Divoká kachna režiséra Davida Šiktance v dramaturgii Tomáše Vůjtka sází na realistickou notu a staví do popředí mikrokosmos domácnosti Ekdalových. Původně bezproblémová rodinná idylka postavená na umělém obrazu Hjalmara Ekdala jako živitele rodiny tak postupně přechází do drásající analýzy vztahu mezi člověkem a jeho touhou, vztahu rodiče k nemanželskému dítěti i manželství samotnému. Záměrně je tak utlumena symbolická rovina Ibsenova textu představovaná podobenstvím o divoké kachně. Nutno však podotknout, že i tato interpretace Ibsenovi sluší.
Na postupnou proměnu a zahušťování atmosféry dobře reaguje i autorská hudba Ondřeje Švandrlíka. Do původně optimisticky znějícího prostředí domova prostupují stísňující motivy odkazující na narušování vztahů v rodině Ekdalových. Kompletní obraz mikrokosmu dotváří do současnosti laděná scéna Nikoly Tempíra. Panelový byt vybavený levnějším švédským nábytkem odráží schopnost domácnosti vyrovnat se s nepříznivou finanční i společenskou situací, nabízí však jistou útulnost a rodinné zázemí.
Do tohoto prostředí přichází po hádce s otcem mladý Gregers Werle naplněný ideály o čisté morálce. Jednak zatížen vinou vlastní rodiny na osudu Ekdalových, tak se spasitelskými ambicemi. Postupně začíná vnášet do rodiny neklid, v rámci něhož dochází k odhalování rodinných i soukromých tajemství. V centru dění pak stojí Gina Ekdalová (Tereza Cisovská), původní sekretářka a milenka podnikatele Werleho úmyslně provdaná za mladého Hjalmara Ekdala (Josef Kaluža), a její dospívající dcera Hedvika (Zuzana Truplová). Dochází také k odhalení dalších zásahů podnikatele Werleho do rodiny Ekdalových, které postupně vedou k naprostému rozložení Hjalmara jako živitele.
Atmosféra se dále stupňuje až do bodu rozpadu vztahu otce s jeho milovanou dcerou Hedvikou a odchodu z domu. Vztah Hjalmara s Hedvikou také reprezentuje nejsilnější pouto k domácnosti, které je odhalením jejího nemanželského původu rozbito. Můžeme tak sledovat skvělé psychologické drama s aktuálním tématem rodinných vztahů, postavené na špičkových hereckých výkonech souboru Komorní scény Aréna.
Josef Kaluža akcentuje v postavě Hjalmara Ekdala naivní snílkovství snoubené se silnou snahou o zajištění vlastní rodiny odtržené po uvěznění otce od okolního světa. Do této snahy o vytvoření fungující rodiny zasahuje podnikatelský synek Gregers Werle (Michal Čapka) přesvědčený o ideálech čisté morálky a vlastní spasitelské povinnosti vůči rodině Ekdalových, která se postupně vymyká kontrole. Gina Ekdalová Terezy Cisovské pak nabízí detailní psychologickou studii ženy s utajovanou minulostí a zároveň milující matky. Manželský pár ve složení Cisovská, Kaluža proto představuje naprostý vrchol hereckého divadla, na nějž je posouvá znamenitá schopnost střídání vážných i komičtějších manželských situací.
Nelze však opomenout ani tragikomického otce Ekdala (Vladislav Georgiev) toužícího po lesích a svobodě, kterou realizuje improvizovanými lovy na půdě domu. A samozřejmě dospívající Hedviku Zuzany Truplové udržující křehký vztah jediného dítěte k otci.
Divoká kachna Komorní scény Aréna se vydala naprosto odlišným směrem než nedávná symbolická inscenace Jana Mikuláška a scénografa Marka Cpina v Divadle Petra Bezruče. Nicméně i tento realistický kabát jí velice sluší. Komorní scéna Aréna tak pouze potvrzuje svou pozici špičkového hereckého divadla s inovativní dramaturgií schopnou přiléhavě reagovat na současné společenské otázky.
Foto: KSA
