Ruský motorkářský klub, jehož členové si přezdívají Noční vlci, se chystá vyjet na spanilou jízdu z Moskvy do Berlína. Celá cesta má být připomínkou vítězství rudé armády nad nacistickým Německem. Jde o připomenutí těch, kteří nás osvobodili a položili v boji za svobodu své životy tisíce kilometrů od svých domovů. Srovnatelnou vzdálenost, která dělila ruské vojáky od jejich rodin, má zdolat pětice Nočních vlků v doprovodu dalších zhruba třiceti motorkářů. Celá akce vyvolává dojem, že je groteskně vtipnou politickou reakcí Moskvy na nedávný průjezd americké armády přes území východní Evropy.
Nic nemůže být vzdálenější od pravdy. Nejde o politickou akci a už vůbec ne o demonstraci síly. Průjezd motorkářů, kteří jsou s Nočními vlky různě spřízněni, je každoroční tradicí. Početná část české motorkářské komunity s těmito démonizovanými Rusy souzní a již několik let se s nimi setkává na různých srazech v celé Evropě. Právě od nich zaznívá nejhlasitější kritika postoje české vlády, která se ústy premiéra ohradila vůči průjezdu motorkářů a označila jej za provokaci. Český premiér dále naznačil, že souhlasí se stanoviskem Polska, které Nočním vlkům vzkázalo, že hranice jim zůstávají, z důvodu nejasných okolností jízdy, uzavřené.
Ze sovětské série krátkých kreslených příběhů Jen počkej zajíci (1969), Sojuzmultfilm
Silní se nepotřebují bránit. Jsou suverénní a nikdo si na ně sám nedovolí. Proč tedy Evropa není tou sílou, za kterou se ve světě vydává? Čtyřiceti motorkářům nedovolí projet jejím územím? Proč? Proč si evropští státníci nejsou jistí svou politikou a vše, co zavání alternativou, se snaží pošlapat? To opravdu tak málo věří Evropa sama v sebe a bojí se, že by ji mohla poškodit skupina Rusů na motorkách?
Ve stínu války na Ukrajině a zhoršujících se vztahů s Moskvou je čím dál jasnější, že politika se musí stát nástrojem ke zkrocení autoritativního vládce Kremlu. Politika je ale věc, která je nutně založena na idejích a neporušitelných principech a které musí předcházet racionální diskuze. V Evropě panuje konsenzus, že naše věci politické podléhají vysoké míře svobody a jsou veskrze demokratické. Proč tedy pošlapáváme vlastní hodnoty a bráníme Nočním vlkům ve svobodném a mírovém průjezdu přes naše území? Proč z celé záležitosti dělá Evropa politikum a využívá ji k rozdmýchávání protiruských nálad?
Noční vlci, foto: wikipedia
Dráždit Rusa se krátkodobě jednoduše vyplácí, protože neuspokojená poptávka po silném vnějším nepříteli je v Evropě přítomná od roku 1989. Je to ale dvousečná zbraň. Kdyby kolem jízdy Nočních vlků panoval stejný nezájem jako v předchozích letech, společnost by těch pár motorek na cestě snesla a téměř nikdo by si po jejich odjezdu ani nevzpomněl, co jsou zač. Uměle vyvolaný poprask může mít ale stejné důsledky jako ten, který média ztropila v kauze průjezdu konvoje NATO naším územím. Zmatená česká klika putinových pohůnků bude mužům na motorkách nadšeně mávat na cestu.
Nebýt rudé armády, tento článek by nevznikl, nebo minimálně by byl psán německy. Například český národ má být padlým ruským vojákům za co vděčný. Jistě, možná kontroverzní tvrzení, ale těžko popiratelné. Rusové zabití při osvobozovacích bojích neměli žádný podíl na pozdější okupaci východní Evropy. Aniž bych kohokoli vyzýval k tomu, aby stejně jako vojáky z Dragoon Ride šel Noční vlky přivítat k dálničním svodidlům, bylo by zcela správné motorkářům průjezd povolit nebo jim v něm alespoň nebránit. Následně pak celou záležitost uzavřít mlčením. Autoritativnímu centralistickému Rusku (stejně tak zbytku světa) může rozdrobená Evropa čelit pouze a jen, pokud si nebude své hodnoty vykládat účelově a selektivně.
Za pár dní má v Národním divadle vystupovat ruský národní baletní soubor. Jsem zvědav, zda tito političtí provokatéři ve škrobených sukních a elastických kalhotách smí překročit hranice.
