Slam poetry, přesněji řečeno poetry slam, vznikl v 80. letech ve Spojených státech jako specifický styl básnické performance. Za zakladatele tohoto jedinečného druhu vystoupení, ve kterém se střetává poezie s rapem a kde hlavní roli hrají dramatické dovednosti, přednes či text-appeal vystupujícího, je považován chicagský básník Marc Smith.
Pod záštitou OS Fléda se v příjemném prostředí Staré Arény konalo ostravské regionální kolo mistrovství České republiky ve Slam Poetry. Milovníci poezie a kulturní nadšenci se sešli 8. listopadu v 20:00 hodin, aby společně utvořili soutěžní půdu pro sedm vystupujících. Večer byl opravdu vydařený. O dobrou zábavu během přestávky a na následné afterparty se postarala šikovná a ostrá umělkyně Bio Masha.
Mezi užitými prostředky účinkujících se ale objevily veliké rozdílové propasti. Jak moc poetický má být člověk vystupující na Slam Poetry? Má být literární hodnota předneseného textu odsunuta na úkor populismu a pojetí ve stylu stand-upu?
Martin Krejčí, Martin Režný, Zuzka Kantorová, Patrik Šlachta, Jozef Filko, Nikola Szabo a David Mírek předvedli své výkony v tomto a následně v přesně obráceném pořadí. Stejné podmínky pro každého. Vystoupení má trvat tři minuty – ne více, ne méně. Body udělují náhodně vybraní porotci z publika.
Přísnou objektivitu zúčastněných, především poroty, střídal hlasitý smích a jásot, jež je pro Slam Poetry typický. Vystupující tváře nebyly pro většinu lidí neznámé, avšak důležité bylo zachovat rovnováhu soutěže.
Lidé vedle sebe seděli na polštářích a hltali každé nadhozené slovo, někdy se dokonce i sami podíleli. To je totiž ve slam poetry běžné – účast publika a aktivní zapojení do výstupu každého jednotlivce. Nakolik se soutěžícímu podaří zapojit ostatní, záleží jen na něm. Ovšem není účast jako účast. Někteří si řekli o nadhození slova, jiní si o něj přímo zarýmovali a někteří, jako například Zuzka, nechali lidi hltat dramaticky navozenou atmosféru v tichosti, aniž by si vyprošovali jakékoliv přímé zapojení ostatních. Nedá se přímo říct, které pojetí je správné. Jedná se o maximální subjektivitu a podání soutěžícího, který buďto pracuje s dynamikou přihlížejících lidí, nebo nechává lidi prožívat své vystoupení. Záleží i na zvoleném tématu nebo celkovém uchopení přednesu. Ostravské kolo bylo bohaté na způsoby pojetí i subjektivitu. Vážná témata, čistou lyriku a nově vytvořená slova střídal dramatický řev, zpěv, rapování, apatický projev, minimalismus, vtipné vsuvky a slova jako ku*da, spermobanka nebo alohomora.
Martin, první vystupující, se soutěží obstojně prorapoval. Explicitní improvizaci udržoval v určitém rytmu nadhazování slov a asociací celé tři minuty. Do témat zahrnul svou přítelkyni sedící poblíž a vtipně se vyrovnával s nadhozenými slovy od lidí.
Opravdu specifický projev měl druhý účinkující – Martin R. Zpěv, řev a různé zvuky vydávané zároveň doplňoval o upřený oční kontakt s lidmi okolo. Ve druhém kole se dokonce neobtěžoval dojít na pódium a fungoval mezi lidmi. Se svým odvážným výstupem porotu moc neoslnil. Jeho expresivita mně osobně zabránila vnímat poetickou část a celkový obsah textu, se kterým pracoval. Ale zasloužil se o hlasitý smích, potlesk ostatních a třetí místo, což stálo za to.
Zuzka, letošní vítězka postupující do finále, byla šílená. Vysoká kadence slov brala dech stejně jako jejich obsah a zvučnost. Její práci s poezií, vytvářením nových slov spolu s rýmem, hodnotím jako kvalitní. Díky výbornému dramatickému projevu si vůbec nejsem jistá, nakolik svůj výstup prokládala improvizací. Zuzka nemusela dělat opičky, sršet vtipem, dokonce ani zapojovat aktivně lidi, přesto se jich dotkla. Nejvíce pak poroty. Zvýšený hlas, šepot, rychlé sázení slov bez nádechu a pomalý snový výčet chvílemi šokoval.
Patrik možná poukázal na svůj osobní komplex či nedávno změněný postoj v životě nebo se jen snažil promluvit do duše ostatním skrze úvodní slova: „Tohle je pro všechny proutníky, kteří jimi být už nechtějí.“ Ve druhém kole pak naoko šokoval poetickým útvarem haiku, který byl kratší než pronesená úvodní řeč. Odvahu ocenilo publikum, porota nikoliv.
Dále vystoupil Jozef se svým jedinečným minimalistickým stylem. Ať už to byl jen uměle vyvolaný dojem, nebo realita, jeho improvizace jakoby degradovala s každým veršem. Svá slova apaticky přednášel velmi tichým a lhostejným hlasem, což však působilo vtipným dojmem.
Szabův výstup patřil k těm více poetickým a rozhodně mu nechybělo pořádné drama. Témata jako smrt, spodina, strach i útok doprovázel silný cynismus a verše jako: „Budu na všechno holka a na nic kluk.“ Dobrý přednes, řev a téma hnusu vyvolávalo silné emoce. Zasloužené druhé místo.
David ve mně vyvolal pochyby. Začala jsem uvažovat, jak moc je jeho vystoupení čistě stand-up a co poetického na něm mám vidět. Nicméně zakomponoval do něj aktuální dění pomocí slova ku*da (viz momentální politická kultura), a to se rozhodně cení. V jeho výstupu byla nejlepší spolupráce s publikem. Naučil jej během pár se*und rychle reagovat a zapojovat se do své zjevné improvizace. Ano, bylo to hodně vtipné, ale hodně rychle to omrzelo.
A na závěr jsme se zeptali, v čem vlastně smysl slam poetry spočívá?
„Pro mě je slam poetry kompromisem mezi rapem a poezií. Osobně nejsem schopný přijímat poezii samostatně. Je to způsob, jak dostat současnou tvorbu mezi obyčejné lidi a vyvolat v nich větší zájem o moderní poezii, která není zatím moc definovaná,“ vyjádřil se Filip Košťálek, organizátor regionálního kola.
„V Česku existuje určitá platforma mezi poezií a stand-upem. Já osobně s tím nesouhlasím a snažím se ke svému textu dosadit i literární hodnotu. Český divák se chce pobavit, nechce se mu přemýšlet, proto je použití slov jako kun*a apod. velmi účinné. Je opravdu jednoduché popsat jakoukoliv situaci běžnými slovy. V poezii existuje rozdíl a já miluji poezii. Je důležité projevovat svou subjektivitu a říkat tyto věci nahlas,“ řekla Zuzka, výherce regionálního kola.
foto: David Szeliga
