Dnešní příspěvek není zpravodajský text. Je to to nejdůležitější, co jsme si z výjezdu do Berkasova-Bapske odnesli, nejzásadnější zpráva, kterou potřebujeme předat, sdělení, které vyjadřuje naše pocity a dojmy.
Čekali jsme setkání s nám naprosto cizí kulturou, s jinými zvyky a uvažováním. Ale setkali jsme se prostě s lidmi. V moři emocí, konfliktů i porozumění vyvstala jedna naprosto zásadní věc: když jde člověk na dřeň, neexistují kulturní, náboženské a politické rozdíly.
V nejtěžších chvílích se člověk ukazuje v jasných barvách a velení přebírají základní vlastnosti a hodnoty. Ve vyhrocené situaci v Berkasovu se ukázalo, že nejdůležitějším rysem člověka je prachobyčejná, jednoduchá lidskost. Ve chvílích zoufalství jsme zjistili, že několik slov útěchy zmůže více než křik a rány, že padesátikilová dívka s úsměvem na rtech udrží pár set lidí v klidu lépe než železné zátarasy a že když je to potřeba, mohou spolu i lidé na opačných stranách pomyslné barikády zažívat smutek i legraci.
Do Berkasova jsme vyjeli abychom ukázali, že máme na to být lidmi, pomoci, když je to potřeba, a potvrdit si, že člověk není od přírody zlý. Na místě jsme viděli apatii a rozhořčení těch, kteří kvůli lidské nenávisti přišli o své rodiny i nefalšovanou radost z plastového kelímku s teplým čajem. Hádali jsme se s bezohlednými pitomci, sdíleli s vyčerpanými rodinami strach i frustraci a dojímali se nad tančícími dětmi. A odjeli jsme jiní, s hlavou plnou zážitků a emocí a pomalu se rýsující pravdou:
Ať se děje, co se děje, hlavní je zůstat lidmi, v tom nejlepším slova smyslu.
Putují k nám lidé. Lidé, pro které je násilná smrt každodenní hrozba. A ta prachobyčejná, jednoduchá lidskost je to nejlepší, co jim můžeme nabídnout.
Text byl z webu primozmista.blogspot.com publikován v nezměněné podobě.
Za celou redakci děkujeme všem českým dobrovolníkům, kteří se rozhodli ve svém volném čase a na své vlastní náklady pomoci.
časopis Underground
úvodní fotografie: Člověk v tísni / Martin Křivánek
