„Malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba!“ Úryvek ze sbírky Kytice je jen úlomkem rozmanitých děl jednoho z nejvýznamnějších představitelů literárního romantismu – Karla Jaromíra Erbena. Tohoto spisovatele, básníka, historika a jazykovědce ovlivnili bratři Grimmové a politicky pak František Palacký. Jakožto národní buditel zasvětil velkou část života nejen překladům a lidové slovesnosti, ale také odkazoval na první romantická díla Karla Hynka Máchy jako představitel skupiny Májovců.
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně. Přišel na svět do ševcovské rodiny jako jedno z dvojčat, ale jeho bratr Jan později zemřel. Karel byl později veden ke hře na klavír. Rodiče ho viděli jako budoucího učitele, Karel však kvůli poruše řeči odmítl. Jel studovat práva a filozofii do Prahy, kde si vydělával jako učitel hudby.
Při studiích se seznámil s Františkem Palackým, se kterým se stýkal po zbytek života. Erben začal také svými básněmi přispívat do časopisů. Poznal tehdy svou budoucí ženu, Barboru Mečířovou, se kterou měl tři dcery a syna, jenž později zemřel. Roku 1837 nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze a zároveň pomáhal Palackému ve stavovském archívu. Po vystudování historie byl roku 1841 zvolen členem Královské české společnosti nauk a později i jejím předsedou. Stal se členem jazykové komise při Matici české, díky níž se mohl aktivně podílet na vytváření spisovné češtiny.
S vystudovanou historií však v období revoluce nezabodoval. Snažil se proto směřovat k politice. Roku 1848 byl zvolen do Národního výboru a vyslán do Chorvatska obeznámit Jihoslovany o českém politickém dění, načež byl jmenován překladatelem. Politika se však vymykala jeho povaze a po návratu z cesty se vzdal veřejného života. Slušného finančního ohodnocení se mu dostalo až poté, co byl zvolen archivářem hlavního města. Pomohl založit časopis Právník, který vychází dodnes.
Díky své povaze uctíval daný řád a neuznával vzpoury proti osudu.
Erben procházel nelehkým obdobím, když se musel vyrovnat se smrtí své ženy Barbory a následně i dvou dětí, které porodila jeho druhá žena Žofie Mastná. Během šedesátých let se Erben věnoval hlavně překladům ze slovanských jazyků i vydáváním děl vycházejících z lidové slovesnosti, především pohádek. Jeho zdravotní komplikace však stupňovaly a Erbena postihl kromě tuberkulózy ještě zánět jater. V noci na 21. Listopadu 1870 pak zemřel.
Při tvorbě děl vycházel Erben z folklórních materiálů, především z lidových písní. Znal se s bratry Grimmovými a inspiroval se jejich hledáním ústní lidové slovesnosti. Z té hledal staré mýty, ze které se formovaly Erbenovy České pohádky. Erben však nechtěl mýty pouze sbírat, ale také kriticky zkoumat a ovlivňovat. Takto vydal Písně národní v Čechách a následně Prostonárodní české písně a říkadla. Jakožto národní buditel napsal díla jako Mladší bratr nebo Večer. Díky své povaze uctíval daný řád a neuznával vzpoury proti osudu. Témata jako vina a trest jsou v jeho dílech často opakované.
Jeho nejznámější dílo Kytice je sbírkou balad vytvořených na základě lidových slovanských tradic. Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy. Zabývá se otázkou lidských vztahů a především viny a trestu, přičemž za každou vinou přichází často nepřiměřený trest. Oproti přírodním silám je zde člověk bezmocný, z čehož vyplývá zpochybnění člověka samotného.
portrét: Karel Jaromír Erben; Portréty předních osobností od Jana Vilímka
