Snad každý z nás chodíval ve svých dětských letech s rodiči do cirkusu. Především pro městské dítě, lačně přihlížející nevídaným akrobatickým kouskům člověka i zvířete, byla vzácnost projet se na poníkovi či pochovat v náruči lvíče. Byla to tradice, kulturní událost, která spojovala lidi a sbližovala je se zvířaty. Šlo však o sblížení takové, které ukazovalo dítěti moc člověka a podřízenost bezbranného tvora. Cirkus se vždy přizpůsoboval době a ta dnešní hlásá: „Je to týrání zvířat!“ Proto ty tradiční ze světa postupně mizí a nahrazuje je takzvaný nový cirkus. Pod tímto označením se představuje i ostravský projekt Cirkus trochu jinak.
Termín „nový cirkus“ jakožto druh dramatického umění se poprvé objevil ve Francii počátkem 70. let 20. století. Tento směr si zakládá na mísení mnoha druhů umění, jako tance, hudby či divadla. Dává volnost nejen uměleckému projevu, ale i prostoru k vystupování. Mnohdy se totiž moderní cirkus odehrává na ulici, festivalu či jako workshop pro veřejnost. Ale co je pro ochránce práv zvířat hlavní – odmítá zapojovat do svého artistického programu němé tváře. Jde tedy o čistě lidskou záležitost, která přinesla tolerantnější pohled společnosti na tento typ zábavy.
Světového rozměru se novodobý cirkus dočkal v 80. letech, kdy tento nový proud proslavil kanadský Cirque du Soleil, jehož početné soubory vystupují po světě dodnes. Před rokem 1989 se postupně dostávaly vlivy nového směru i do Česka, a to především díky tvorbě Ctibora Turby. Plnohodnotný rozkvět nového cirkusu u nás však proběhl až počátkem nového století. K tomu významně přispěl i ostravský projekt Cirkus trochu jinak.
Zábavní, umělecká a artistická společnost s názvem Cirkus trochu jinak vznikla roku 2006 a vytváří originální klasická i moderní čísla plná akrobacie, kejklířství či ekvilibristiky. Vystupují na mnohých kulturních akcích nejen v Ostravě, pravidelně provozují vlastní Moving stage na festivalech (včetně Colours of Ostrava), pořádají workshopy a vytváří uměleckou produkci pro města, obce, kulturní instituce, firmy i neziskové organizace.
„Cirkusu dáváme nový směr i poetickou duši!“
„Naše výjimečnost spočívá v tom, že jsme všichni týmoví hráči a máme kolem sebe zajímavé lidi, kteří s námi drží jednu partu. Máme kvalitní zázemí, snažíme se každou akci dělat na 120 %, proto si myslím, že jsme se také dopracovali tak daleko. Nemáme stálou scénu, ale vytváříme akce po celé ČR a sestavujeme umělecké programy na míru,“ říká kreativní manažer, artista a produkční Cirkusu trochu jinak Filip Gavlas.
Myšlenka oživit tuto scénu v Česku se zrodila už na počátku nového století. „Za vznikem stála skupinka nadšenců, kteří chtěli dělat něco, co má ve světě mnohem větší obecenstvo a velké množství příznivců. A touha získat podobné obecenstvo i u nás a rozšířit povědomí o těchto aktivitách vedla až k založení Cirkusu trochu jinak,“ popisuje samotný vznik projektu cirkusový principál a umělecký produkční Václav Pokorný.
Jejich varietní čísla a komponovaná novocirkusová představení jsou často prolínána artistikou, pantomimou či tancem. A to vše s cílem vytvořit poetický příběh, který vtáhne diváky do děje. „Dnešní diváci jsou velice nároční, chtějí vidět především vizuálně zajímavý celek propojený s velkým příběhem. Samotné divadlo už mnohdy nestačí a naopak jen artisté houpající se vysoko nad zemí sice uchvátí, ale když v tom není zakomponován příběh, opět to může být pro někoho málo. Ale pozor, říkám to s velkou nadsázkou a nechci tím vůbec shazovat velké divadelní umělce ani světové artisty, protože to, co dokáží, je opravdu obdivuhodné. Jde mi především o vývoj, kam až se umění dá posunout,“ charakterizuje náročnost dnešního diváka Filip Gavlas.
Co se týče rozmanitosti vystoupení a pořádaných akcí, vychází Cirkus trochu jinak dnešnímu divákovi skutečně vstříc. Podílí se na produkci prestižních projektů i festivalů, jakými jsou mezinárodní ostravský loutkařský festival Spectaculo Interesse, bratislavský festival nového cirkusu Cirkul‘art či již výše zmiňovaný festival Colours of Ostrava. Projekt Všechny druhy barvy zase spojuje veřejnost s osobami s handicapem. Mezi další významnou spolupráci patří účinkování v inscenaci Národního divadla moravskoslezského s názvem Padající andělé nebo účast na natáčení francouzského dramatu Muž, který se směje s Gérardem Depardieu v hlavní roli. V neposlední řadě vyučují umělci z Cirkusu trochu jinak na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a provozují také vlastní školu nového cirkusu s názvem UmCirkum.
Pole působnosti Cirkusu trochu jinak nabývá velkých rozměrů a jejich vliv na kulturní scénu se už nyní promítá i za hranicemi. „Zatím jsme pořád ještě na začátku. Byť nejsme amatéři, je to běh na dlouhou trať, tak jako každá velká myšlenka,“ uzavírá Filip Gavlas.
fotografie: Martin Grobař
