S vůní kadidel z čínských chrámů přichází básník Wang Wei z osmého století z období dynastie Tchang. Z jeho mnoha básní se jich zachovalo na čtyři sta, mimo jiné byl Wang Wei také vynikajícím krajinářem. Jeho obrazy se bohužel v tak hojném počtu nedochovaly, jeden básník jeho doby však řekl, že Wangovy básně jsou tak krásné, kvalitní a obrazotvorné, jako by byly snad spíše malbami. Na sklonku života ho pak více než vše ostatní zaujal buddhismus, kterému se plně oddal, proto je znám jako Básník Buddha.
Ani tři králové nesdíleli náboženství svaté rodiny, byli to pohané, hvězdopravci a mudrcové, kteří však uznávali významnost příchodu Ježíše a prorokovali změny, které přinese. Ať už je to legenda, nebo ne, patří jim uznání za pokoru, jíž se můžeme inspirovat i dnes.
Kadidlo line se v chrámu, jímž procházím
Kráčeje po cestě neznámé
Vrcholy hor z oblak čnějí
Obklopen stromy starými
V dálce už zvonky znějí
Dolů po skalisku strmém
Padá horský potůček
Dále přes borovou mýtinu
Kde tma od světla je na krůček
Ještě před tím než se stočí
V jezírku ticha se usadí
Kde s klidem naplněná mysl
I s běsným drakem si poradí
Více o čínské literatuře a kultuře naleznete zde. Tento speciál sestává ze tří samostatných článků: přečtěte si i báseň o zlatě a myrze.
