lo2

Ilona Rozehnalová: „Je důležité, že lidé ještě nerezignovali“

V Architektura, De Facto, Život od Andreas PapadopulosNapsat komentář

Ilona Rozehnalová je bezesporu jednou z nejvýraznějších postav ostravské nezávislé kultury. Majitelka a provozovatelka ostravského antikvariátu Fiducia pořádá desítky autorských čtení, kulturních akcí, výstav, workshopů, besed s významnými osobnostmi, literárních festivalů nebo přednášek z oblasti historie a architektury. V poslední době se stala neoficiálním mluvčím občanské veřejnosti zasazující se o oživení centra města a záchranu historických budov. Jako předsedkyně Okrašlovacího spolku se letos s ostatními členy pustila do boje s větrnými mlýny – iniciativa #Ostravajevcentru má pomoci v hledání budoucí podoby historického centra města.

Existujete dva roky, co za tu dobu máte za sebou?

Myslím si, že docela hodně. Asi nejviditelnější a možná nejpracnější aktivitou je vydávání bulletinu Krásná Ostrava, dále třeba vyrábíme naučné cedule, o které se poté staráme a obnovujeme je, když je někdo ukradne. Letos jsme spustili iniciativu Ostrava je v centru a pustili jsme se i do další větší akce, kterou bude vytvoření databáze všech ostravských soch a děl umístěných ve veřejném prostoru. Na prosinec pak plánujeme spuštění interaktivního webu. Chceme tak popularizovat především sochy, o které se nikdo příliš nestará a jsou často v negativním smyslu spojovány s komunistickým režimem.

I když s ním mnoho společného nemají, předpokládám.

Samozřejmě některé jsou tendenční, ale dost jich je kvalitních a bohužel je na ně pohlíženo jako na relikt komunismu.

Řeč byla o naučných cedulích – lidé je opravdu kradou?

Kradou, bohužel. Já jsem teda přívozský patriot, takže musím zdůraznit, že cedule, které jsou umístěny v Přívoze, jsou stále na svém místě, ale jsou chronická místa, kde jsou poškozené, polepené anebo rovnou ukradené.

Proč tak zdůrazňujete, že jste patriot, zakládáte si na tom?

Ano. Na Přívoz stále velký počet lidí pohlíží skrz prsty a to je velká škoda. Konkrétně kolem náměstí Svatopluka Čecha je to opravdu nádherná lokalita, která je památkově chráněná. Myslím si, že je to nespravedlivé vůči Přívozu, jakým způsobem je vnímán.

11042678_701010450011974_8255005503543371856_n

Vraťte nám kašnu! zdroj: FB

9. března proběhla v Divadle Loutek debata, kterou pořádala iniciativa Okrašlovacího spolku s názvem #Ostravajevcentru. Lidé o tomto projektu zatím moc neví. Jak konkrétně chcete přispět k oživení centra?

Chceme začít od menších věcí. Ukazovat na jednotlivá místa v historickém centru Ostravy, která v něčem nefungují a dají se jednoduše opravit. Ve fázi zrodu je momentálně také projekt „ozvučná deska“. Jde o platformu, kam mohou lidé směrovat své vlastní nápady. Máme představu, že začne fungovat od května a bude řešit zejména podněty, které dostáváme od odborné veřejnosti a občanů. Například stav veřejných ploch nebo v současné době váznoucí komunikaci mezi městem a obchodníky.

Mimo jiné zde vystoupil Jan Jehlík a nabádal lidi k tomu, aby se doma zamysleli a za domácí úkol sepsali svůj konkrétní nápad na oživení centra Ostravy. Lidé nyní na popud Jana Jehlíka píšou své domácí úkoly ve formě krátkých textů, které vy posléze publikujete na svých facebookových stránkách. Už jste si vypracovala svůj domácí úkol?

Zatím ne, ale teď je pro mě největší sen – a opakuju to všude jako papoušek – založení expertní skupiny. Ne takové, kde sedí politici a různí jiní lidé napojení na magistrát, ale složené z profesionálních urbanistů, sociologů a lidí, kteří se podílejí na strategiích rozvoje i v jiných městech po světě.

První happening #Ostravajevcentru měl neoficiální zahájení na parkovišti naproti Domu kultury města Ostravy. Na 7. dubna zde plánujete další akci s názvem Vrh kostky. Jde o akci na podporu vzniku nové vědecké knihovny v centru. Co si od toho slibujete?

Diskuze o nové budově pro vědeckou knihovnu, Černé kostce, se zde vedou od roku 2004 a už z toho máme pocit, že je to svým způsobem marné. Tímto chceme poukázat na to, jaká je ostuda, že současná vědecká knihovna je stále v absolutně nevyhovujících prostorech a že se uvažuje o přesunu stavby do jiné části Ostravy než do centra (do Dolní oblasti Vítkovic, pozn. red.). Vrh kostek je experimentálním textem Stephana Mallarméa a v ostravské situaci vlastně také takovým experimentem, o kterém se dopředu nepřemýšlí, jaký bude mít důsledek. To je docela trefné a všeříkající o celé situaci.

11034248_701008803345472_8148488369939091052_n

Z happeningu Vrh kostek aneb za vědeckou knihovnu v centru, zdroj: FB

Jakou roli hraje v ostravském veřejném prostoru Fiducia?

Já myslím, že plníme roli komunitního centra. Možná to není na první pohled tak dobře vidět, ale tady přes den neustále proudí lidi a diskutují například na téma oživení historického centra. Vyplývá to z naší aktivity, která je lidem známá, jako například už zmíněná #Ostravajevcentru. Dá se tedy říct, že pojmenováváme problémy otevřeně a aktivně na ně upozorňujeme.

Suplujete tím funkci města?

Je pravda, a to i primátor Tomáš Macura na diskuzi z 19. března přiznal, že komunikace mezi občany a vedením města dost vázne. Tam asi suplujeme funkci města a vynucujeme si něco, co by mělo být naprosto přirozené. My ale nejsme těmi, kteří problém vyřeší.

Není to ve svém důsledku vlastně špatně, když občanská společnost nastupuje tam, kde úřad z pohledu občana selhává?

Ano i ne. Je dobře, že to funguje a nikdo se nás nesnaží umlčet. Špatně je to v tom, že musíme vynakládat energii na naprosto základní věci místo toho, abychom ji investovali do nějaké nástavby. Místo neustálého opakování nutnosti vypisování architektonických soutěží na veřejné prostory a zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu bychom tak mohli věnovat čas něčemu jinému.

Díváte se tedy tam, kam oko byrokratovo nedohlédne?

V současnosti zřejmě ano, na druhou stranu musím říct, že ten byrokrat se někdy taky dívá. Například na našem únorovém happeningu jsme na kašnu u Domu umění umístili texty, na kterých stálo „Vraťte nám kašnu!“. Představte si, minulý týden odtud zmizela nevzhledná výsadba a proběhne konverze kašny, která bude zase sloužit svému původnímu účelu.

Podobné texty jste umisťovali také na budovu bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. Jak vnímáte tuto stavbu?

Já si myslím, že nyní má nejen soukromník, ale i město možnost ukázat, že chtějí Ostravě pomoci. Oba dva totiž mají nástroje, jak současnou situaci řešit. Je to emblematická stavba, která ve chvíli, když se zboří, prokáže, že s Ostravou není něco úplně v pořádku.

lo3

Ilona Rozehnalová v prostorech galerie Fiducia. Foto: Martin Straka

Jsou zde historicky cenná jatka, je zde chátrající obchodní dům. Nejsou to dost velká témata na politizaci aktivistických uskupení kolem Fiducie? Napadá mě paralela s hnutím Žít Brno.
Tohle není cesta, kterou se máme vydat. Je to jedna z prvních věcí, na které jsme se v Okrašlovacím spolku shodli. Proto také nemáme žádnou strukturu. Chceme mít volný prostor a prosazovat věci ze strany občanských iniciativ. Právě občanský sektor je podle mě velmi důležitý a ve chvíli, kdy se dostanete do politiky, jste ve slepé uličce a nemůžete prosazovat vše, co chcete. Po vstupu do politiky i Žít Brno ztratilo svou sílu a stalo se úplně jiným hráčem na druhé straně hřiště.

Narážím na to, že jste v minulých letech byli několikrát vyhodnoceni jako nejlepší galerijní projekt v České republice, mimo jiné jste porazili pražský DOX, který je politicky angažován. Není potřeba pěstovat si svůj politický vliv a uplatňovat jej na podobu města?

Ani pražským institucím, o kterých mluvíte, se zdaleka nedaří prosadit vše, co by chtěly. Výsledky, které mají podobné pražské instituce, nejsou lepší než ty naše. Je důležité si uvědomit, že ze sta procent různých zápasů a kauz například o veřejný prostor nebo památky se v zásadě 80 % nepovede. Takhle to mají všichni. Například havířovské nádraží – je otázkou, zda se zachránit podaří, ale i kdyby ne, ta energie investovaná do pokusů o záchranu má také obrovskou hodnotu, podobnou, jako kdyby se to zachránilo. Úplně stejný je případ ostravské Karoliny, nepodařilo se to zvrátit, ale je důležité, že o to lidé usilovali, že nerezignovali.

foto: Martin Straka

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+