Videohry bere velká část veřejnosti jako něco špatného, popřípadě jako pouhou zábavu pro děti, která nemá hlubší smysl. Nejčastějším argumentem proti hrám pak je suché konstatování, že člověk jenom sedí u počítače, nijak se dál nerozvíjí a především trpí jeho zrak a fyzická schránka.
To samozřejmě něco do sebe má, nicméně sezení u počítače není odlišné od sezení u televize a tělo strádá úplně stejně i při četbě knih, které od sportování odtahují s trochou nadsázky od doby vynalezení knihtisku. Zbývá tedy otázka působení her na psychiku člověka.
Tím nejkontroverznějším je zcela určitě výzkum týkající se násilných videoher. Několik provedených studií mělo rozdílné výsledky: ty dřívější tvrdí, že násilné hry krátkodobě zvyšují agresivitu daného jedince, ale z dlouhodobého hlediska skvěle uvolňují stres a naopak člověka v reálném životě zklidňují. Výsledky výzkumu provedeného Brucem D. Barthlowem však naznačují, že i dlouhodobě mají hráči násilných her tendenci uchýlit se k agresivnějšímu chování. Stejný účinek však údajně mají i akční filmy.
Proti výsledku studie však mluví data – nárůst popularity násilných videoher se například nijak výrazně neprojevil v policejních statistikách, v nichž by se logicky mělo začít objevovat více trestných činů spojených s násilím. Naopak, počet násilných činů od devadesátých let poklesl.
Čísla na krabičkách nejsou pro legraci
Zároveň je ale zřejmé, že děti by násilné hry hrát prostě neměly – což ostatně uzná každý rozumný hráč. Rodiče, kteří by své děti pak chtěli chránit, by měli při koupi hry věnovat pozornost doporučenému věku uvedenému na krabičce s hrou – organizace PEGI poměrně jasně doporučuje, které hry jsou vhodné pro jakou věkovou skupinu. A ne, vážně desetiletému dítěti nepatří do rukou hra, kde je napsáno 18+.
Pokud toto doporučení dodržíte, můžou hry při výchově dětí dokonce pomoct. Výzkumníci se totiž shodují, že hry dokážou hráče skvěle motivovat, rozvíjí jejich kreativitu a schopnost řešit problémy. Online hry pak ve významné míře zvyšují socializační schopnosti (hlavními tématy rozhovorů chlapců okolo puberty totiž bývají dívky a právě videohry), a dokonce se doporučují pro léčbu mírných forem autismu. Stejně tak existují simulace určené pro psychology, kteří s jejich pomocí pomáhají překonávat pacientům různé fobie.
Hraní samotné pak tříbí mozek – zvyšuje rychlost reakcí až o 25 % a zlepšují paměť, což je prý nejvíce poznat právě u dětí a seniorů. Nicméně pomáhají i jinde: studie z roku 2004 například prokázala, že chirurgové hrající počítačové hry dosahovali lepších výsledků, protože se lépe soustředili a koordinovali své pohyby. A samozřejmě, což je možná pro řadu hráčů primární, hry pomáhají s relaxací a odbourávají stres.
Pokud tedy budete hrát s mírou (s čímž souvisí i problematika závislosti) , mohou hry pomoct i vašemu rozvoji.
grafika: Ivana Stránská
-tento článek vyšel také v tištěném čísle časopisu Underground
