Videohry a jejich vliv na psychiku člověka

V Věda a tech od Jakub KovářNapsat komentář

Videohry bere velká část veřejnosti jako něco špatného, popřípadě jako pouhou zábavu pro děti, která nemá hlubší smysl. Nejčastějším argumentem proti hrám pak je suché konstatování, že člověk jenom sedí u počítače, nijak se dál nerozvíjí a především trpí jeho zrak a fyzická schránka.

To samozřejmě něco do sebe má, nicméně sezení u počítače není odlišné od sezení u televize a tělo strádá úplně stejně i při četbě knih, které od sportování odtahují s trochou nadsázky od doby vynalezení knihtisku. Zbývá tedy otázka působení her na psychiku člověka.

Tím nejkontroverznějším je zcela určitě výzkum týkající se násilných videoher. Několik provedených studií mělo rozdílné výsledky: ty dřívější tvrdí, že násilné hry krátkodobě zvyšují agresivitu daného jedince, ale z dlouhodobého hlediska skvěle uvolňují stres a naopak člověka v reálném životě zklidňují. Výsledky výzkumu provedeného Brucem D. Barthlowem však naznačují, že i dlouhodobě mají hráči násilných her tendenci uchýlit se k agresivnějšímu chování. Stejný účinek však údajně mají i akční filmy.

Proti výsledku studie však mluví data – nárůst popularity násilných videoher se například nijak výrazně neprojevil v policejních statistikách, v nichž by se logicky mělo začít objevovat více trestných činů spojených s násilím. Naopak, počet násilných činů od devadesátých let poklesl.

Čísla na krabičkách nejsou pro legraci

Zároveň je ale zřejmé, že děti by násilné hry hrát prostě neměly – což ostatně uzná každý rozumný hráč. Rodiče, kteří by své děti pak chtěli chránit, by měli při koupi hry věnovat pozornost doporučenému věku uvedenému na krabičce s hrou – organizace PEGI poměrně jasně doporučuje, které hry jsou vhodné pro jakou věkovou skupinu. A ne, vážně desetiletému dítěti nepatří do rukou hra, kde je napsáno 18+.

Pokud toto doporučení dodržíte, můžou hry při výchově dětí dokonce pomoct. Výzkumníci se totiž shodují, že hry dokážou hráče skvěle motivovat, rozvíjí jejich kreativitu a schopnost řešit problémy. Online hry pak ve významné míře zvyšují socializační schopnosti (hlavními tématy rozhovorů chlapců okolo puberty totiž bývají dívky a právě videohry), a dokonce se doporučují pro léčbu mírných forem autismu. Stejně tak existují simulace určené pro psychology, kteří s jejich pomocí pomáhají překonávat pacientům různé fobie.

Hraní samotné pak tříbí mozek – zvyšuje rychlost reakcí až o 25 % a zlepšují paměť, což je prý nejvíce poznat právě u dětí a seniorů. Nicméně pomáhají i jinde: studie z roku 2004 například prokázala, že chirurgové hrající počítačové hry dosahovali lepších výsledků, protože se lépe soustředili a koordinovali své pohyby. A samozřejmě, což je možná pro řadu hráčů primární, hry pomáhají s relaxací a odbourávají stres.

Pokud tedy budete hrát s mírou (s čímž souvisí i problematika závislosti) , mohou hry pomoct i vašemu rozvoji.

 

grafika: Ivana Stránská

-tento článek vyšel také v tištěném čísle časopisu Underground