Začít vydávat nový tištěný nebo online časopis je velmi těžký a finančně náročný úkol, který si žádá mnohé oběti. Ve stínu tragických událostí, které se odehrály před měsícem v Paříži, se naplno začínají projevovat důsledky této agrese. Nesnášenlivá rétorika politiků napříč kontinentem se stupňuje a například český prezident a zároveň vrchní velitel ozbrojených sil ČR otevřeně vyzývá k invazi a pozemním útokům na Blízkém východě. Frustrace obyvatel ze špatné ekonomické situace se posledních sedm let postupně přelévá k rasismu a projevům antisemitismu. Do budoucna můžeme počítat s desítkami dalších a zásadnějších důsledků.
Mohou posloužit jako příklad, který by mohli ostatní agresivní útočníci následovat. Osamělí vlci. Tak je pojmenovali světoví bezpečnostní analytici. Spáchali útok na svobodu slova, který zemi galského kohouta tvrdě poznamenal.
Právě svoboda slova jim byla trnem v oku. Síla západní civilizace je soustředěna především ve schopnosti přijmout své právo svobodného projevu, stejně tak akceptovat toto právo i u ostatních. To je atomová bomba Západu, mocnější než všechny tankové divize světa.
To si postupně začne uvědomovat celý náš strachem protknutý kontinent. Francie jde příkladem.
Francie se stává zemí svobodě slova přímo zaslíbenou. Jistě, i národ, který teď „je Hebdo“, v minulosti sám sebe cenzuroval. Před pár dny ale prošel francouzským parlamentem zákon, který slibuje firmám daňovou úlevu na dotace, které poskytnou malým redakcím o méně než 50 členech. Tato iniciativa je motivována zejména touhou po diversifikaci mediálního trhu. A jak je známo, právě roztříštěnost informací je hlavním předpokladem pro jejich svobodu. Zákon se týká především deníků a týdeníků se zaměřením na politické zpravodajství a publicistiku. Těch je momentálně ve Francii na tři sta.
Francie se tak stává tím nejlepším místem pro zahájení riskantního podnikání v mediální sféře. Pozměňovací návrh zákona, doplnil původní znění předlohy o daňové úlevy pro dobrodince malých médií. Iniciativa k tomuto pozměňovacímu návrhu se vytvořila napříč francouzským politickým spektrem právě po útocích na Charlie Hebdo. Přílepek k zákonu, a tím i celý zákon, dostal jméno po jednom ze zavražděných karikaturistů – Lex Charb (skutečné jméno Stéphane Charbonnier).
„Kdyby byl ještě naživu, Charb by zvedl ruku v pěst,“ řekl jeden úředník komunistické strany bezprostředně po tom, co zákon prošel v senátu.
Nejlepší obranou je útok. Nejlepší útok je takový, při kterém nikdo nezemře, a přece se dosáhne vítězství. Francie takový útok podnikla a vyslala radikálům nejen z Islámského státu jasný vzkaz: Svobody slova si nyní váží celá společnost a budeme ji hájit, ať se děje cokoli. Je to naše jediná zbraň.
Jana Orlova se kresbou vyjadřuje k Charlie Hebdo. #JeSuisCharlie Z prvního tištěného vydání časopisu Underground: pic.twitter.com/8qvEg8nZDn
