(Ze sbírky Edmy Norell vydané pod názvem Jabloňový sad. Básně jsou ve sbírce členěny na jednotlivé stromy.)
Strom 7: Měsíční sonáta
Soumrak zvony velebí,
červené líce v záři luny sinou,
rychlého tepu ráz v horkých údech mých
a slzy trpící z očí vlahé řinou.
Hvězdy tříštíce se v zenitu,
mlha nad ránem nás kropí
v osamění lítostném,
tu řekněme si sbohem, nepohnuti,
a shořme v tesku žalostném.
Bezové keře zardělé
ve stínu našich políbení,
ponurý západ nehřál, ni nepálil,
tonouce všední letargií,
pod pohaslými víčky se den s nocí slil.
Až nás další život spojí,
nerozdělujme se již,
ať odliv vezme si a zardousí ta muka,
neznaje vinu, sťati, tu smrt nás spojí spíš,
bosou nohou rozrývaje zkrvavená luka.
Foto: Simona Drdáková
