Márdi je fajn chlap… ukecaný fajn chlap. O tom jsme se mohli přesvědčit v rozhovoru s ním coby frontmanem kapely Vypsaná fixa v pátek 6. února v zákulisí Cooltouru, což byla jedna ze zastávek Ostravské klubové noci PENDL. Márdi nám pověděl nejen o názorech na dnešní hudbu. Zazněla spousta zajímavých filozofických úvah a došlo dokonce i na téma otce na mateřské.
Když už jsme se bavili o stresu, někdy je lepší improvizovat než mít všechno nalajnované a pak to nevyjde…
To jo. A ten strach je předtím hrozně dobrej. To jsem takhle četl jednu povídku. Jmenovala se Empat a byla o borcovi, co dokázal neuvěřitelný věci díky tomu, že se bál. A ten jeho stres vlastně ovlivňoval celý okolí tak, že se mu dařilo. Pak se na to přišlo, lidi, co chtěli vydělat prachy, udělali obrovskou show, kde měl on plavat v bazénu s hladovým žralokem, a říkali: „Hele ty máš schopnosti, tobě se nic nestane.“ Pak ho hodili do bazénu s tím žralokem, on se nebál a žralok ho sežral… Takže ten strach je vlastně dobrej.
Myslíš, že kdybyste začali hrát třeba úplně jiný žánr, přestalo by to lidi bavit?
Myslím si, že to ani nejde. Jasně, kdybychom měli najednou troje klávesy nebo dechové nástroje, tak by to asi některý lidi bavit přestalo. Nejspíš asi nás. Na druhou stranu ale podle zpěvu vždycky poznáš, kdo to je. Třeba jak je v seriálu M.A.S.H. ten úvodní song. Po cestě jsme v rádiu poslouchali předělávku a hned šlo poznat, že to zpívají Manic Street Preachers. Podle hlasu to vždycky identifikuješ. I harmonický postupy mají lidi zažitý a tak nějak je pořád opakujou. Ten základ, když se lidi sejdou, se ale podle mě změnit nedá. Ale třeba když do kapely Walk Choc Ice přišel na post kytaristy Zdeněk Bína, tak se změnilo všechno. Z hardcore byl funky jazz. Ti, co poslouchali tvrdší hudbu, na ně přestali chodit. Ale furt bylo poznat, že to zpívá Honza Křížek.
Co říkáš na místní scénu posledních let?
Je to stále stejné – dobrá kapela s výdrží se nakonec prosadí. Některé kapely mají takový rychlejší postup, který jim paradoxně škodí. Není už takový problém mít dobrý vybavení, zkušebnu a hnedka něco nahrát a vydat. Jenže když máš všechno hned, tak nejseš zocelenej prohrama a to tě pak může rozložit.
Prý máte dohromady už šest dětí, jak to jde propojit s hraním v kapele?
Zkus přijít dneska z kalby, nastavit si budíka na půl sedmou a jenom tak vstát a být vzhůru. (smích) Já už jsem naštěstí z nejhoršího venku, dcerce už je šest, ale jak jsme před třemi měsíci hráli tady v Ostravě, tak se Pítrsovi narodil syn. Basák má rovnou tři malý dcery. Není to jednoduché. Děti mají hlad i hlas. (smích)
A nechybí dětem tatínkové?
Právě že zas tolik ne. Třeba já jsem doma dost přes týden. Vlastně jsem byl pár let otec na mateřské, zatímco manželka chodila do práce. Ti muzikanti jsou vlastně úplně ideální otcové. (smích)
foto: Lucie Nohlová
