IVAN BLATNÝ

Dílo Ivana Blatného

V Kniha od Iveta MužíkováNapsat komentář

Těžko byste hledali poutavější literární dokument o nevšedním životním příběhu jednoho básníka, než je ještě relativně čerstvé dílo spisovatele a nakladatele Martina Reinera. Jeho Román o Ivanu Blatném, jenž pro letošní rok získal Cenu Josefa Škvoreckého, vás provede strhující rekonstrukcí každého básníkova kroku, ale také dobou a jejími souvislostmi.

Reiner se Blatným zabývá už od roku 1986, ale idea sepsání jeho biografie je o něco mladší. I přesto už uběhlo celých třicet let od doby, kdy začal s prvním detailnějším bádáním básníkova života a analýzami jeho poezie. Vyzpovídal řadu pamětníků, doktorů, shromažďoval nepublikované texty, snažil se pochopit všechny souvislosti. Blatného dokonce stačil ještě v anglickém psychiatrickém ústavu navštívit. Dnes je výsledkem šestisetstránkový román faktografické virtuozity zkombinovaný s klasickou beletrií.

Autor čtivou formou líčí Blatného život úplně od jeho počátku. Dozvídáme se o průběhu seznámení jeho rodičů a jejich následné vztahové rituály, o Ivánkově dětství a dospívání, o málo probádaném období jeho emigrace i o jeho smrti.

Síla knihy tkví v tom, že v ní autor vstupuje s mrtvými literáty do živého dialogu. Přelévají se zde životy básníků, kteří spolu sedávali nad půllitrem napěněného moku a debatovali o svých záletnických manýrech a surrealismu. Halas, Orten, Kainar, Chalupecký nebo dokonale vykreslený proutník Nezval – ti všichni v čele s Blatným společně prožívají počátky avantgardní literatury, bouřlivé sexuální eskapády, propuknutí nacismu a reformní snahy komunistů.

Obrovské množství nových informací a atraktivních detailů se týká především zdí anglických blázinců, mezi kterými Blatný prožil polovinu života. Krátce po své emigraci se ocitl v Anglii, sám, bez peněz a bez jakékoliv manuální a jazykové schopnosti. Reiner rozvádí myšlenku, zda následné odvedení do blázince v Claybury Hospital roku 1948 nebylo nutně jen díky pomatení jeho citlivé mysli, ale výsledek racionální úvahy. Tohle téma vyvolává rozporuplné názory. Blatný se rozhodně nechoval podle tehdejších společenských norem. Ze zpovědí lékařů se dovídáme o jeho zálibě v obnažování se na veřejnosti, samomluvě či diagnostikované paranoie. Ale je taky dost možné, že do svěrací kazajky šel dobrovolně. V psychiatrické léčebně nemusel pracovat, měl svou postel, denně teplé jídlo a většinu času proseděl u televize nebo venku na lavičce s cigaretou.

I svůj básnický um udržoval na velmi aktivní úrovni. Svou poezii psal na útržky papírů, krabičky cigaret či role toaletního papíru. Jenže vše vzápětí skončilo v koši, neboť pečovatelé byli přesvědčení, že jde jen o nesmyslné výplody jeho chorého mozku. Naštěstí zde byla jistá sestřička, která díky svým známostem porozuměla Blatného jazyku, a díky ní jeho exilová tvorba neupadla v zapomnění pohozená někde v odpadkovém koši.

Román Básník rozvíjí detaily, sleduje každý Blatného krok, ať už vedl po hospodách v jeho rodném Brně, či po pokojích psychiatrických ústavů v Británii. Jako bonus se dozvídáme mnoho faktů o dané době a vedlejších postavách. Autor nejenže píše čtivě, ale díky podrobnému líčení básníkova charakteru a prostředí si čtenář dokáže udělat velmi kvalitní obrázek a snáze pochopí veškeré souvislosti. Je to svým způsobem i psychologická sonda do Blatného mysli, která byla buď chorá, nebo naprosto geniální. Reinerův styl psaní a bádání mi trošku připomínal amerického spisovatele Trumana Capoteho a jeho dílo „Chladnokrevně“. Pokud nežijete v naprostém literárním vakuu, víte, že tohle dílo je považováno za vrchol Capoteho kariéry a svého žánru. Básník je zase životním dílem Reinera.

Dokazuje to i prestižní ocenění Josefa Škvoreckého, které Reiner obdržel 6. 11 2014 za svůj biografický román. Stal se tak v pořadí osmým držitelem skleněné trofeje pro nejlepší české prozaiky. „Autor vyvolává ze zapomnění či polozapomnění příběh Ivana Blatného s tajemstvím jeho druhé, delší poloviny života. Čteme s napětím román o českém básníkovi, jaký jsme tu dosud neměli,“ prohlásil předseda literární komise Vladimír Karfík. Na Cenu Josefa Škvoreckého byl spisovatel a nakladatel Martin Reiner nominován už v roce 2009. Tehdy za román Lucka, Maceška a já.

V předchozích dnech se Martin Reiner na svých oficiálních stránkách vyjádřil ke svému úspěchu. Kromě toho, že je dle svých slov na rozpacích, má pochopitelně radost a pochlubil se také informací, že se chystá podepsat smlouvu na polské vydání Básníka.

foto: archiv Martina Reinera (www.martinreiner.cz)

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+