Český rapper a producent Paulie Garand, vlastním jménem Pavel Harant, byl jedním z největších es ostravského Majálesu. Tisíce lidí se tlačily pod pódiem, jen aby mohly se sedmadvacetiletým libereckým rodákem pokyvovat zdvihnutou paží do rytmu. Jak se bývalému studentovi filmové režie a scenáristiky líbilo v areálu Dolních Vítkovic a jak se vůbec přihodilo, že v současné době stojí na pódiu před mikrofonem a zpívá?
Před třemi roky ses v Pavučině lží vymezoval vůči bourání architektonických skvostů, teď se nacházíš v zachráněné industriální památce a zpíváš tisícům lidí. Jaký je to pocit?
Prvně jsem se zajímal, zda se tady netočil můj oblíbený film Kouř, který se také odehrává v nějaké uzavřené ostravské továrně. Upřímně mě to tady fascinuje, mám rád tenhle industriální styl. Baví mě to tady, je to velmi specifické místo pro pořádání festivalu.
Návštěva zhruba 17 000 lidí. Co ty na to?
Skvělé, jsem rád, že mladí lidé a zvláště studenti chápou Majáles jako svůj svátek.
Zmínil jsi film Kouř režiséra Tomáše Vorla st., to je docela undergroundový snímek, který není zcela běžnou inspirací mladých lidí.
Studoval jsem ve Zlíně scenáristiku a režii, takže k filmové tvorbě mám velmi blízko. Sám jsem na škole natočil několik krátkometrážních filmů a takovou tu filmovou řeč, kterou jsem si osvojil, doteď používám ve svých klipech. Občas si natočím nějaký krátký snímek.
Jak se scenárista a režisér dostane za mikrofon na hudební stage?
Ta cesta je krátká a dá se říct, že jakákoli umělecká škola je zkratkou na nějaké pódium. Nemrzí mě to, bylo to tam hrozně byrokratické.
Jak to myslíš?
Zkrátka upřednostňovali školu a sbírání kreditů před talentem. Když chceš tvořit a baví tě to, tak jezdíš různě po republice, točíš, píšeš, bavíš se s lidmi, občas trochu popiješ. Taková ta bohémská rozvernost k tomu prostě patří. V té době jsem už dělal do muziky a jednou, když jsem se zpozdil kvůli koncertu a nestihl nějakou zkoušku nebo zápočet, už nevím, co to bylo, jsme se dohodli s děkankou, že bude lepší, když půjdu vlastní cestou. I s nějakým papírem ze školy jsi ale v podstatě nic, když nemáš talent.
Krátce potom jsi v už zmíněné skladbě upozorňoval také na ne úplně zdravou komunální politiku v Liberci. Zlepšilo se to?
Bohužel se nic nezlepšilo, ti lidé tam pořád sedí na kávičkách a vymýšlejí další tunely. Jsem rád, že jsem tu věc udělal, i když nějak zvlášť politiku nehrotím. Tohle se ale týkalo mého města a nerad bych, aby to bylo vnímáno jako protestsong. Spíš šlo o poctu Karlu Hubáčkovi a mou osobní zpověď než o snahu něco vyloženě měnit.
Skokem do přítomnosti. Hodně lidí čekajících právě teď v publiku na tvůj koncert je oblečeno do věcí Garand Brand. Evidentně se ti daří zaujmout lidi i mimo pódium.
Snažím se z toho vybudovat brand tak, aby to byla značka sama o sobě. Mám tým, který nosí mé hadry, a spoustu kapel, které vystupují v našem oblečení. Celý design si řeším v podstatě sám, mám na to super grafiky, které stejně jako mě baví fashion. Jsem rád, že to tak šlape.
Už tě volají ke zvukové zkoušce, tak rychle, jaký máš pocit před vystoupením?
Dneska jsem docela nervózní, uvidíme, jaká bude atmosféra. Určitě se na to těším a dám do toho vše. Obecně mám festivaly radši než jen koncerty, lidé jsou tam takoví přístupnější a mám k nim celkově blíž.
foto: Lucie Nohlová
