Uběhlo sotva pár týdnů od vyhlášení ceny Divadelních novin pro inscenaci roku a Komorní scéna Aréna opět dokazuje svůj prim! Nejdříve Shakespearovou věčnou komedií Něco za něco, nyní svěží hrou z prostředí vrcholného managementu Top Dogs.
Doménou Grzegorze Kempinského v Komorní scéně Aréna jsou hry se současnou tematikou a společensky kritickým obsahem. Ať už se jedná o absurdní Plešatou zpěvačku odkazující k problému komunikace i médií, nebo Krajní meze odhalující vznik krutosti v intimní rovině. Kempinsky vytváří detailní analýzy jevů podpořené brilantním psychologickým herectvím, což je i případ Top Dogs!
Top Dogs, vítězové za všech okolností jdoucí přes mrtvoly. Co následuje, když se ale sami stanou materiálem, který je přebytečný, ekonomicky nevýhodný a bez dalších přínosů? Aréna nabízí pohled ze strany outsiderů, firemního odpadu odklizeného do bohatě placeného sociálního programu. Z role Top Dogs na pozici nezaměstnaných. Bezdůvodně semleti systémem, který sami pomáhali budovat. Vítejte v realitě!
Autor předlohy Urs Widmer vychází z příběhů reálných zaměstnanců a terapeutů, které se odráží v poetizované podobě ve hře. Dokumentární forma prostupuje i inscenací samotnou. První polovinu hry tvoří stylizované osobní zpovědi manažerů vyrovnávajících se s nově vzniklou situací. Za pozlátkem top života se tak odhalují skutečně lidské příběhy a nepřiznaná traumata, se kterými se postavy snaží vyrovnat. Režisér Grzegorz Kempinsky tyto zpovědi obohacuje o krutou ironii v podobě reinterpretace dětských her. Pulsující strach, konfrontace s nelítostným prostředím i manželská hádka tak vyplňují první polovinu představení.
Druhá pak prohlubuje psychologickou drobnokresbu postav, zobrazuje zlom v charakterech a postup od sebelítosti k opětovné krutosti. Nejvýrazněji tuto tendenci zobrazuje Vladislav Georgiev posouvající se od naivní víry v organizaci až k bezcitnosti a manipulaci. Závěr inscenace tvoří stylizované biblické odkazy, na jejichž rovinu manažer staví cash flow a značku.
Minimalistická scénografie Barbary Wołosiuk funkčně podporuje herectví. Scénu zahalenou do sterilní bílé tvoří odpovídající počet židlí a žebřiny, symbol kariérního růstu i výchovy a zácviku manažerů. Ironie se vkrádá i do kostýmů v parodizování módních výstřelků leaderů.
Top Dogs jsou však hlavně přehlídkou brilantního herectví. Právě originální herecké výkony dělají tuto inscenaci neuvěřitelně životnou a plastickou. Ať už se jedná o sebevědomou manažerku Terezu Cisovskou s touhou po uznání matky, o Štěpána Kozuba v roli vyhořelého burzovního makléře, případně o nováčka projektu Vladislava Georgieva. Co manažer, to originální příběh, co postava, to obraz společenského traumatu. V prvé řadě pak oceňuji výkon Terezy Cisovské pohybující se v široké škále hereckých poloh s neuvěřitelnou jistotou a sugestivitou. V rámci mužských postav naopak nelze opomenout komický talent i herecké nastudování postavy Štěpána Kozuba, na který již poukázal pod režijním vedením Ivana Krejčího v Shakespearově hře Něco za něco.
Inscenace Grzegorze Kempinského tvoří stálice repertoáru Komorní scény Aréna. Důraz na detail, skvělé herecké výkony a konfrontace individuálních osudů s aktuální celospolečenskou tematikou tvoří přednosti této linie her. Spojením skvěle sehraného hereckého souboru s kvalitním režijním uchopením tak vzniká další z lahůdkových inscenací, která může směle konkurovat i vyhlášeným českým scénám.
Foto: Komorní scéna Aréna
