Alkohol je neurotoxická látka ovlivňující základní chemické pochody v těle člověka a navenek i jeho chování. Ačkoliv na alkoholu může vznikat závislost a jeho zvýšená konzumace zásadním způsobem ohrožuje lidský organismus – a tím pádem jej lze považovat za drogu – na seznamu zakázaných látek byste jej hledali marně. V naší společnosti je alkohol zakořeněn natolik, že se za „nenormální“ spíše považuje to, když někdo nepije. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, zdali je nezbytné se neustále opíjet a proč to vlastně děláme.
Pokud bychom hledali odpověď na otázku, proč lidé pijí alkohol, pravděpodobně by nás napadlo následující. Pijeme alkohol, abychom vklouzli do světa plného iluzí, kde vyřešíme všechny své problémy (nebo na ně přinejmenším alespoň na jeden večer zapomeneme) a kde se vlastně ničeho nebojíme. A hlavně také pijeme, protože to dělají všichni ostatní a v dnešním světě je to přeci normální. Podle mě nezáleží na našem sociálním postavení, na tom, jak se zrovna cítíme, nebo čím procházíme. Alkohol pijeme jednoduše z toho důvodu, že nemáme dostatek odvahy. Nemáme dostatek odvahy říct ne a být sami sebou v realitě, v níž žijeme. Bojíme se vyčnívat z davu a stále se snažíme před něčím unikat – před sebou a před svými problémy, před ostatními a zodpovědností k nim. Schováváme se za závoj opilosti a častokrát ani netušíme, jak moc ohrožujeme sami sebe a především své zdraví.
Cesta alkoholu v našem těle začíná jeho vstřebáváním do krve, ke kterému dochází ve všech částech trávicího traktu. Alkohol, jako každá jiná látka, podléhá různým chemickým reakcím. Při jeho zpracování vzniká sloučenina zvaná acetaldehyd, která může ohrozit základní funkce orgánů. Pokud je acetaldehydu v těle větší množství, játra, která alkohol odbourávají, nemají dostatek látek k jeho likvidaci, což způsobuje změnu přirozeného prostředí ostatních orgánů. Alkohol ovlivňuje především nervovou soustavu, kde mění chemické prostředí a tím pádem i vjemy a chování jedince. Zároveň se v mozku omezuje produkce hormonu zodpovědného za zpětné vstřebávání moči v ledvinách. Po požití určitého množství alkoholu se z těla následně může odvést až čtyřnásobné množství moči. Chybí nám voda, „palivo“ k fyzickému fungování, přestože máme pocit, že je to naopak.
V závislosti na míře intoxikace se rozlišují různá stádia opilosti. V prvním stádiu je člověk více uvolněný, má veselejší náladu a celkově je ve stavu euforie, kdy je schopný dělat věci, které by normálně nedělal. V druhém stádiu nastává zhoršení motorických dovedností, snižuje se pozornost a jedinec má například potíže trefit se klíčem do zámku. Třetí stádium se projevuje ztrátou koordinace. Člověk má problémy s chůzí, není schopen srozumitelně artikulovat, dochází ke zvýšené agresi a celkové změně chování. Kvůli vlivu alkoholu na psychiku může toto stádium vyústit až v sebevraždu. Při další konzumaci vzniká vážná otrava alkoholem – stádium číslo čtyři. Jedinec nereaguje na okolní podněty, pravděpodobně se nachází ve spánku, jeho dýchání je mělké. Tento stav může skončit až bezvědomím nebo srdeční zástavou, což se označuje jako poslední stádium opilosti, stádium, které bezprostředně ohrožuje lidský život.
Pokud zmiňujeme vliv alkoholu na lidský organismus, určitě bychom neměli opomenout také jeho dlouhodobé destruktivní účinky. Na alkoholu vzniká závislost nazvaná alkoholismus, která se podobá závislosti na jakékoliv jiné droze, ať už růstem tolerance vůči návykové látce, nebo postupnému vyčlenění jedince ze společnosti. A stejně jako jakákoliv jiná závislost se i těžká závislost na alkoholu musí odborně léčit. Bez léčby se alkoholismus podílí na vážných psychických poruchách (změna osobnosti), sociálních problémech a také nenávratně poškozuje lidský organismus, ať už v podobě cirhózy (ztvrdnutí) jater, nebo porušení mozkových synapsí a následnou změnou struktury a funkce mozku.
Americký doktor Elvin Morton Jellinek (žádná spojitost se známou značkou) provedl v roce 1946 studii, která se stala základem pro rozlišování několika stádií a typů alkoholismu podle různých návyků a vzorů chování závislých jedinců (například rané a pozdní stádium). Různá stádia se od sebe liší jak psychickou závislostí a schopností přestat alkohol dobrovolně konzumovat, tak i závislostí fyzickou a ztrátou kontroly nad sebou samým. Jellinek tak od sebe rozlišil skupiny osob, které jsou na alkoholu „pouze“ závislé a u kterých tato závislost přechází v závažné onemocnění. Podle této studie byly také zformulovány některé příznaky typické právě pro alkoholismus, například pití potají, výpadky paměti, sebelítost, ztráta zájmu o okolí, lhaní a jiné.
Člověk nemusí být na alkoholu přímo závislý, přesto i mírná otrava má nepříznivý vliv na organismus, který pak vysílá několik varovných signálů. Manifestace těchto příznaků se označuje jako kocovina. Nejtypičtějším příznakem kocoviny je dehydratace.
Díky nadměrnému vylučování tekutin se orgány v těle doslova perou o to, aby ke své správné funkci získaly alespoň nějaké množství vody.
Orgánem, který nejvíce trpí, je mozek. Ten kvůli nedostatku tekutin zmenší svůj objem a z toho vzniká ta nesnesitelná bolest hlavy. Kromě dehydratace je dalším příznakem přílišné konzumace alkoholu také celkové překyselení organismu, které vede k podráždění žaludečních buněk a dále pak k žaludeční nevolnosti či zvracení.
Samozřejmě i kocovina se dá zmírnit – například doplněním tekutin a potřebných minerálů či jedlou sodou, která neutralizuje kyselé prostředí v žaludku. Nicméně je mnohem snazší kocovině předcházet. Nejjednodušším způsobem je omezit konzumaci alkoholu jako takovou. Alkohol byl, je a pravděpodobně také bude součástí naší společnosti, přesto bychom si měli uvědomit vliv, který nejen nad námi toto spotřební zboží má. A také bychom se měli zeptat sami sebe, jestli jsme kvůli chvílím alkoholového opojení ochotní ohrožovat svoje zdraví, svou osobnost a v nejhorším případě také lidi, které máme kolem sebe a na kterých nám záleží.
foto: Pixabay.com
