crimea

Jak se žije na Krymu tři čtvrtě roku po ruské anexi

V Causa, De Facto od Jakub KovářNapsat komentář

Emoce z pohledu západního světa a bezpečí domova nevychladly a vnitřně s anexí Krymu nesouhlasí ani někteří z jeho obyvatel (je otázkou, kolik jich je, pro připojení k Rusku totiž hlasovalo 97 % obyvatel Krymu – legitimnost voleb a pravdivost jejich výsledků je však zpochybňována). Nenávisti se ale člověk nenají a spousta obyvatel tak musela udělat jediné: přizpůsobit se. Přizpůsobením se situaci ostatně mohl být i již zmiňovaný strach, mnoho lidí zřejmě volilo pro připojení k Rusku i ze strachu z chaosu a z toho, že takovýto výsledek byl pravděpodobně neodvratitelný.

Polemizovat můžeme o morálce celé situace, o zjevném porušení mezinárodního práva, o vojácích bez insignií… Ale o tom již bylo napsáno dost a názor si po zjištění informací z obou stran barikády nejspíše již utvořil každý. V tomto článku nicméně nemá jít o popis toho, co se týká spíše velké politiky a diplomatických her, ale o život normálních obyvatel poloostrova. A ano, psát něco takového z informací poskytnutých jinými reportéry je poměrně náročné. Přesto se o to ale pokusím.

Jako první se objevily zprávy o ekonomických problémech – Krym jako takový nemohl po převratu žít z turistického ruchu, což mělo za následek snížení výnosů a poměrně brzký krach některých podniků. Nezaměstnanost se údajně tři měsíce po převratu vyšplhala někam k třiceti procentům, zatímco ceny jídla a základních potřeb stouply dvakrát až třikrát. Reálné platy poklesly, jejich nominální výše však naopak vzrostla.

Crimea na mape.jpg

Za mířidly samopalu

Samozřejmostí se pak pro všechny obyvatele bez rozdílu stala přítomnost mnoha vojenských sil a úředníků. Hotelům, jediným podnikům původně navázaným na turisty, se momentálně enormně daří – spousta ruských úředníků a vojáků totiž potřebuje někde bydlet. Jejich přítomnost pak vyžaduje především sladění zákonů platných na Krymu s těmi ruskými, formalizování pasů, povolení k pobytu (přičemž obyvatelé nemohou oficiálně z Krymu odcestovat nikam mimo území Ruska), poznávacích značek a spousty dalších formulářů a formalit.

Vojáci pak samozřejmě dohlížejí na dodržování nových zákonů. Nově se na Krymu nesmí pořádat žádné demonstrace, vodka se nepodává po desáté hodině večerní apod. Vojáci pak také asistují při znárodňování podniků, které původně patřily Ukrajincům. Nejhorší na tom všem ovšem je, že Rusové potírají všechny, kdo mají jiný než oficiální názor.

Zaručeně nejhůř se však daří krymským Tatarům, tvořícím 13 % krymské populace, kteří od začátku Rusku odporují. Během tři čtvrtě roku byly zavřeny některé tatarské knihovny a politické kanceláře a vůdci Tatarů vyhnáni ze země. Dále byl proveden policejní zátah i v tatarském parlamentu, při kterém byly údajně nalezeny zbraně a zabaven důkazní materiál. To však představitelé krymských Tatarů odmítají.

Přizpůsobit se

I přes odmítání však budou muset krymští Tataři překonat svou hrdost a požádat o ruské doklady, aby mohli začít pracovat – a přizpůsobit se jako všichni ostatní. Dle posledních zpráv, podpořených zvláště pádem rublu a zhoršením životních podmínek, však už poklesl počet těch, kdo ruskou anexi adorovali. I tak se jich však najde poměrně hodně a naděje na opětovné připojení Krymu k Ukrajině nebo na vznik zcela samostatné republiky je mizivá, zvláště vzhledem k nepokojím zmítanému východu Ukrajiny a celkové geopolitické situaci.

 

Zdroje:

http://ukraine.setimes.com/en_GB/articles/uwi/features/2014/07/08/feature-01

http://www.theguardian.com/world/2014/nov/11/crimea-russia-ukraine-change-annexation

http://www.theguardian.com/world/2014/nov/25/-sp-russia-crimean-tatars-soviet-ukraine

http://www.unicef.org/ukraine/reallives_26407.html

http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/ukraine/11143864/Despair-and-euphoria-in-Crimea-six-months-after-Russian-annexation.html

http://www.npr.org/blogs/parallels/2014/10/31/359632409/as-crimeas-borders-change-so-do-lives

grafika: from student film Stalker Fan movie „KRYM“ by Christoph Heimer

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+