01

Magický realismus o páté

V Kultura od Eva PatlochováNapsat komentář

Na nedělním čaji o páté ve Staré aréně se tentokrát četlo z oblíbených knih režiséra Pavla Gejguše. Pořad U mikrofonu působí jako návštěva. Sejde se sedm lidí (podle Pavlových slov: „Dnes to bude ještě méně než komorní.“), rozdají se čokoládové bonbóny a poté už začíná samotné čtení z oblíbených titulů.

Magický realismus je přednášejícímu blízký, tudíž vybral autory z argentinské větve. Julio Cortázar i Jorge Luis Borges navíc byli současníky. Jako první na řadu přišla Cortázarova povídka Nocí naznak, v níž je hlavní hrdina po bouračce hospitalizován v nemocnici a zdají se mu barvité sny, ve kterých cítí i vůně. Pro Cortázara je právě toto prolínání snu a skutečnosti typické.

07

Poté následovalo poněkud popisnější čtení Borgese a jeho Nesmrtelnosti. Povídka Babylonská knihovna podala zprávy o nekonečné knihovně sestavené z galerií a zrcadel s nekončícími kombinacemi knih ve všech možných i smyšlených jazycích, přičemž i knihovníci mluví v horním patře nesrozumitelným jazykem. Loterie v Babylonu zase pojednávala o složitém systému losování, který ovlivňoval veškerý život Babyloňanů. Není náhodou, že právě z Borgesových děl čerpal i Michal Ajvaz.

„Uprostřed galerií jsou velké větrací šachty, obehnané nizoučkým zábradlím. Z každé galerie jsou až do nekonečna vidět dolní i horní poschodí. Uspořádání všech galerií je naprosto stejné: Podél stěn, s výjimkou dvou, stojí dvacet regálů, tj. vždy pět dlouhých regálů u stěny. Regály, jež sahají až ke stropu galerií, jsou jen o málo vyšší než normální knihovník. V jedné z nezastavěných stěn je vstup do úzké chodby, která vede do jiné galerie, shodné s první galerií a se všemi ostatními galeriemi.“

Jorge Luis Borges – Babylonská knihovna

Odlehčení nastalo v podobě her Egona Tobiáše, kdy se hra sestávala ze stálého opakování replik, Cizinec 1 vyslovoval stále jen „ano“, Cizinec 2 naopak zase „ne“. A mezi tím vším pobíhala Alice neustále k telefonu. Kniha má nádech dadaismu, a to i po výtvarné stránce.

Nakonec došlo i na monologické sváděcí pasáže mezi markýzou a Valmontem. Heiner Müller a jeho Hamlet stroj byl tak příjemným zakončením literárního podvečera a návštěvníci si navíc odnášeli i knižní ceny.

Foto: Filip Drábek

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+