d

Vstup zakázán?!

V Architektura od Ondřej Bělica12 Komentáře

Jakou roli v současné společnosti sehrává pojem hranice? Jde pouze o formální geografickou značku, anebo je nám historicky a mentálně vlastní? Je potřeba se vymezovat, anebo prorůstat? Ve virtuálním prostředí oslavujeme sounáležitost a otevřenost. Jaký postoj ale zaujímáme ke svému fyzickému prostředí a vlastní krajině?

Žijeme v otevřeném světě, ve světě vzájemného slévání a prorůstání. Naše generace má historické privilegium svobodného pohybu. Role hranic se citelně proměnila. Jsme sice stále obklopeni formální geografickou linií, která vymezuje politickou a kulturní entitu, přesto lze skrze ni svévolně pronikat. Hranice dnes fungují jako buněčné stěny jednotlivých buněk organismu – membrány, které nefungují jako neprodyšné izolátory, ale poskytují vzájemný difúzní pohyb mezi jednotkami.

Jestliže přijmeme fakt, že měřítkem našeho světa je člověk, pojem hranice můžeme aplikovat přímo na něj a dále jej rozvíjet ve větších měřítcích. Od vymezení vlastního intimního prostoru přes prostor svého domova, ulice, čtvrti, města, regionu, státu, kontinentu až konečně k celé planetě. Také v rámci lidské psychiky dokážeme vnímat určité bariéry spojené s etikou nebo instinkty.

V dnešní Evropě už hranice nehrají tak stěžejní roli jako dříve, ale velmi razantně se odrážejí do krajiny, která je tímto formálním dělením drasticky roztržena, postrádá kontinuitu a tak i svou přirozenou volnost. S uvědoměním si těchto důsledků pracovali už pováleční američtí umělci land artu. Pointou jejich práce s krajinou byla velkorysá gesta redukce nebo translokace přírodních úkazů, se kterými pracovali hravě a v důsledku pokorně.

Svoboda krajiny jakožto nekonečného prostoru, kde člověk a jeho činnost jsou ve výsledku zcela marnivé. Byli si také vědomi nově nabyté svobody, která šla ruku v ruce se striktním odmítáním autoritářství. Například Walter De Maria rozvíjel téma hranic jakožto artificiální linie ve volné krajině. V projektu Mile Long Drawing (1968) kreslí uprostřed vyprahlé pouště míli dlouhou linku, která ovšem pouze na člověka působí jako dělicí čára rozdělující prostor na dvě poloviny. Toto gesto opět ilustruje absurditu lidské činnosti.

WalterDeMaria-Mile-Long-Drawing-Mojave-Desert-1968

Walter DeMaria – Mile Long Drawing (1968)

 

Tento koncept v devadesátých letech rozvíjí také Magdalena Jetelová, která laserovým paprskem vykresluje přes celý Island světelnou linii exaktně interpretující na povrchu neviditelný styk dvou litosférických desek. Robert Smithson pojem dělicí linie zcela posunuje. Svým mottem „I am making art by walking“ tentokrát nevytváří liniovým nakupením přírodnin rozdělující čáru, nýbrž liniový pěší prostor podobný cestě. Dnes se jeví tento koncept navýsost aktuálně. Situace směřuje k naprosto prostupnému prostoru, který nevede k izolaci, ale k vzájemnému prolínání a přátelství.

V našem prostředí, v samotném srdci Evropy, této svobodě předcházelo období, kdy jsme byli od okolního světa odtrženi nepropustnou hranicí posetou desetitisícem válečných betonových bunkrů, které byly vystavěny v průběhu druhé světové války. Během tohoto stavu ohrožení bylo tehdejší Československo nuceno připravit se k obraně proti agresi nacistického Německa. Důvodem zastavení výstavby byly důsledky zrádné Mnichovské dohody, na základě které připadla pohraniční oblast Němcům. Naštěstí tato bojová linie nebyla v historii nikdy aktivována.

Tento aspekt však ovlivnil nejen naši národní mentalitu, ale také samotnou krajinu. Nyní je tato ve své podstatě smrtící architektura v pohraničních oblastech stále přítomná. Tato monolitická mementa nadále přispívají k paranoické náladě už tak problematických a vykořeněných Sudet. Otázkou tedy zůstává, jaký postoj a jaké množství energie vnese do tohoto území naše společnost.

Přece jen se jedná o oblast se synaptickou schopností vůči okolním zemím. Možným východiskem je deaktivace a změna kontextu válečného opevnění minulého století, které se může stát epicentrem pozitivního vztahu ke krajině současnosti. To ve výsledku může znamenat úplnou negaci nejen fortifikačních objektů, ale i celého pohraničního pásu. Architektura smrti se tak stane architekturou míru, svobody a života.

 

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+
  • Roland Havran

    Jedna z největších prasáren co jsem kdy viděl – plivnutí do tváře lidem, kteří v potu a krvi budovali tyto objekty k obraně před nacismem a v naději na alespoň nějaký pokus zachránit svobodu a demokracii. A to už před druhou světovou válkou! Proboha, co to tam píšete, že to byly agresivní stavby budované za druhé světové války? Šlo o obrané stavby a jsou rozmístěné po celé republice v liniích, nikoliv jen podél hranic aby nás strašily a šířily paranoiu. Jak je vůbec možné, že někdo s takto chabým povědomím o účelu a historii těchto staveb studuje VŠ? No a to rozřezání objektu, řeknu vám to takto – tyto objekty ničily systematicky jen nacisté, komunisté a přesně mezi tenhly dobytek jsem si vás teď zařadil. Vědět o této „umělecké“ akci, byl bych ochoten bránit ten bunkr vlastním tělem. Moji předkové se nebály nácků ani komunistů, vás bych se nebál už vůbec. S pozdravem Roland „Rawen“ Havran – taktéž umělec, ale tvořící s úctou.

    • Martin Fabian

      Dobrý deň sa praje,
      a to viete, čo to je vizualizácia ?

      • Roland Havran

        Ano vim, a vy víte, že ten člověk to už realizoval a skutečně rozřízl velice nevkusně kus bunkru?

  • Jan Pleva

    Ja teda nejsem zastancem toho bezhlaveho brojeni prot uprchlikum, ale kdyz je takovy svodomyslny a „bez hranic“ rad bych mu dopral stejne fousateho hipster-kolegu, ktery mu jeho zivot bez hranic, projovani a sireni lasky vysvetli vcelku jasne. Myslim, ze pak sam bude take notne otevren zevnitr strepinami z nejake nastrazne trhaviny….

  • Jan Řepík

    Uříznout kus Vyšehradu, Karlštejnu, nebo zasypat vodní příkop u Červeného Hrádku by Vás nenapadlo, tak proč sakra ničíte toto? Jen proto, že to o kus mladší? V takovém stavu, jako byl tento kus opevnění, jich již moc nezbývá. Pod záštitou „umění“ jste zničili kus naši historie. Gratuluji k napáchání nenapravitelných škod!

  • Hanz

    Tomu blbečkovi uříznout ruce!

  • Radoslav Klauda

    Neskutečný blábol. Z obrany vytvořil smrtící architekturu. Absolutní neznalost dějin a neúcta k vlastnímu národu. „Naštěstí tato bojová linie nebyla v historii nikdy aktivována“. Jak naštěstí? Snad bohužel. Umělec má tvořit, ne ničit.

  • Lukáš

    Takhle zprasit památku na náš odpor proti nacismu a fašismu! Vždyť ty bunkry samotný jsou symbolem boje proti diktatuře! Uříznete I Karlštejn? To je taky pevnost jestli jste si nevšimli. Hanba vám! Radši si uřízněte něco jinýho, ať se nemnožíte!

  • KmondaM

    Zajímavý způsob léčby vlastních duševních potíží. Příště prosím dostudovat historii. Veřejný prostor, jak už autor asi ví, je nesmiřitelný 😉

  • Jiří Šeps

    hmmm…. Za druhé světové války jo? 😀 Hochu dostuduj si historii začali se stavět v 2s.v. ale zabrali je němci při mnichovském diktátu 😀 to se asi těch tisíce bunkrů vrátilo v čase. Dále, nechápu jak může být bunkr použit v boji, maximálně v obraně a na to byli stvořeny, pro zachování svobody a jak si se k ním odvděčil? Uřízl jsi jim roh…… Nemám slov takovýto člověk se snaží okopírovat umění, jako student vš se za tebe stydím a jako vlastenec ještě více 🙁

  • Tclaw

    Kupa blábolů a naprosto zcestná vize toho, že když něco uříznu, bude to mírové a svobodné? Můj názor ale asi stejně nemá smysl, jsem přeci z těch vykořeněných a problematických Sudet…

  • Ramses Ťulpas III.

    Ty debilní idiote, proč se asi stavěla třeba Velká činská zeď? Kdyby tenkrát poslouchali tvoje názory a řekli si, že hranice jsou přežitek, tak by si z jejich hlav Mongolové stavěli pyramidy jako všude jinde.