DSC_0617

Ostravské sochy mapují i zaniklá díla, prezentuje Jakub Ivánek

V Rozhovory od Eliška JarmarováNapsat komentář

S Jakubem Ivánkem, autorem projektu Ostravské sochy, jsme se sešli, abychom vám jeho projekt mohli představit blíž. Nakonec nám tento mladý historik prozradil i své plány do budoucna a osvícený názor na veřejný prostor v Ostravě.

Ostravské sochy byly zpřístupněny v prosinci loňského roku. „Je to databáze uměleckých děl na území města Ostravy, která se snaží představit pokud možno úplný pohled na uměleckou výzdobu města v současnosti i historii. Mapuje tedy existující i zaniklá díla. Zaznamenává sochy, reliéfy, fontány, umělecky ztvárněné památníky a pamětní desky, mozaiky, sgrafita, vitráže, dekorativní stěny ad. v exteriérech i interiérech.“

Jak a kdy vlastně vznikla myšlenka projektu? 

Ptáte-li se na myšlenku vytvořit přímo databázi Ostravské sochy, tak to bylo asi někdy na podzim 2014. S dokumentací uměleckých děl v architektuře a veřejném prostoru jsem však začal už někdy na jaře 2013, a to v souvislosti s chystaným vydáním aktualizované verze Kulturně-historické encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy na mém pracovišti – Centru regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Když jsem se v roce 2014 spojil s Ilonou Rozehnalovou a okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu, brzy vznikl nápad na vznik databáze ostravských děl, s nímž přišla Ilona myslím pod vlivem podobných projektů u nás. Bylo to ale takové spontánní. Já jsem se k tomu vlastně již nějak chystal, ale sám jsem neměl tu odvahu projekt navrhnout.

Takže jste projekt nevytvářel sám, kdo ještě se na něm podílel?

Na prvním místě by měla být zmíněna Ilona Rozehnalová – nejen jako majitelka galerie, antikvariátu a klubu Fiducia, který celý projekt zaštítil, ale zejména jako neúnavná organizátorka rozličných občanských aktivit, jež okrašlovací spolek vyvíjí. Samozřejmě je pod databází podepsáno více osob, protože někdo musel vytvořit program (Ondřej Polanský), někdo grafický návrh webu (Jaroslav Němec). A také bylo třeba zapojit fotografa, protože, ač se snažím, ne vše jsem schopen ucházejícím způsobem vyfotit. Toho se ujal Roman Polášek, „dvorní fotograf“ nejen Fiducie. Jsem rád, že jsme všichni našli společnou řeč a celou věc dotáhli do zdárné podoby.

Viděla jsem, že už se dá koupit tištěná mapa, která obsahuje poměrně široký výběr děl po celé Ostravě. Ta byla v plánu už od začátku?

Ano to byla. A protože se docela dobře prodává (můžete ji koupit za 30 Kč právě ve Fiducii, pozn. red.), plánujeme druhé, aktualizované vydání, ale bude nejspíš až v roce 2017. Na letošní rok chystáme například vydání souboru pohlednic s významnými ostravskými sochami.

A co nějaké další možnosti kromě mapy? Máte další nápady?

Máme. QR kódy pro načítání informací o plastikách v terénu přes chytré telefony a reprezentativní obrazová publikace. Moc fajn nápady, ale zatím na ně nemáme prostředky. Snad se to v dalších letech napraví.

Zajímalo by mě, kolik je momentálně v databázi děl, případně jestli ještě přibývají…

V tuto chvíli je tam 1 206 objektů, ale už nyní vím zhruba o 20 dalších, které je třeba doplnit, nicméně ještě čekám, až k nim seženu více informací. Nerad přidávám hesla bez většiny údajů a fotek. Také tam zatím chybí Plesná, která pod Ostravu patří a je tam umístěna hromada děl z tamního sympozia, která jsem ještě neměl příležitost navštívit. Až se tohle dotáhne, počítám s tím, že další objekty budou přibývat už jen poskrovnu. Spíš se budou precizovat informace o již zařazených dílech, doplňovat fotky apod. Od vydání tištěné mapy jsem např. zjistil autorství více než 10 děl, která pro mě byla dříve anonymní, u několika dalších se zase ukázalo, že získané informace byly v něčem chybné.

To znamená, že databáze si na rozdíl od jiných podobných projektů u nás udržuje jakousi odbornost?

Ano, to bylo i mým záměrem. Pokud by někdo hledal informace například o určité soše, může bez obav hledat tam. Každou informaci a tip, které se ke mně dostanou, nejdříve prověřím, než je na web umístím.

S takovýmto přehledem o dílech v celé Ostravě by mě obzvlášť zajímal váš názor na díla v jejím veřejném prostoru a vůbec na to, jak se v současnosti této scéně daří podle vás…

Bohužel dnešek kvalitnímu umění příliš nepřeje. Ačkoli občas vznikne nějaké dílo, na které může být město pyšné (spontánně mě napadají třeba Moješčíkova Levitace před Svinovským nádražím, Náruč Lenky Klodové v Petřkovicích, Číhalova výzdoba podchodu u IQ centra, skleněná „imaginární“ busta Emericha Gabzdyla od Šárky Mikeskové ve foyer Divadla Antonína Dvořáka ad.), většinou se veřejný prostor zaplňuje (pokud se vůbec nějak umělecky zdobí) sochami, které neprošly žádnou soutěží, byly investorovi „dohozeny“ po známostech nebo jde o výsledky rozličných sympozií, kde se po skončení většinou řeší, kam s nimi… To je neblahý trend. Do toho pak vstupuje ještě smutnější skutečnost, že se řada děl z dřívějších dob namísto restaurování odstraňuje. Veřejný prostor tak podstupuje „čistky“ bez náhrady, po kterých zeje děsivou uniformní prázdnotou. Na Slovensku např. od letošního roku opět platí zákon o povinném procentu na umění v případě veřejných staveb, jehož součástí je také ochrana stávajícího kulturního dědictví, které nemůže být jednoduše zlikvidováno bez svolení autora. To ostatně řeší i u nás platný autorský zákon, s jehož dodržováním si však většina měst a soukromých majitelů nedělá hlavu. Nerozumím, proč by podobný zákon, který je samozřejmostí v řadě zemí západní Evropy, neměl fungovat i u nás. Počátkem 90. let 20. století byl v naší republice nesmyslně zrušen, jako by šlo o přežitek doby socialismu, který do demokratického státu nepatří. Přitom nebyl „výmyslem“ tehdejšího režimu a mohl garantovat dobré umění alespoň v rámci veřejných zakázek. Až v posledních letech nám začíná docházet, oč jsme přišli a jak se to podepsalo rovněž na vztahu naší společnosti k veřejnému prostoru.

fotografie: Eliška Jarmarová

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+

RelatedPost