hreby

Hřeby v hlavě: Únik vzácnější než život

V Divadlo, Kultura od Iveta DudováNapsat komentář

Po úspěšných Dívkách ze Sorok přichází režisér Pavel Gejguš s další knižní adaptací. Zvoleným titulem je sci-fi antiutopie Vladimíra Sorokina Telurie vykreslující atmosféru totalitního Ruska po roce 2050. Nahlédněte se Starou arénou v rámci inscenace Hřeby v hlavě do prostředí, kde únik je vzácnější než život!

Temný sci-fi román Telurie Vladimíra Sorokina podává stísňující obraz Ruska roku 2054. Zbídačená Evropa se zmítá ve válkách a Rusko je silně společensky polarizovanou totalitní zemí, kterou navštěvují bohatí cizinci jako vyhlášenou turistickou destinaci. Telurie volně navazuje na dřívější Sorokinům román Den opričníka, ze kterého si bere základní vizi světa. Rozdíl je v úhlu pohledu. Den opričníka nabízel vhled do nejvyšších složek ruské politiky, kdežto Telurie se dívá na systém z pozice zbídačených ruských dělníků.

Režisér Pavel Gejguš stejně jako v Dívkách ze Sorok podává strhující obraz zničeného světa, ve kterém se běžní lidé snaží nalézt alespoň malou útěchu. V tomto duchu vytváří vidinu bájné horské země Telurie, která produkuje ilegálně dováženou drogu Telurové hřeby. Na tématu hledání útěchy od osobních problémů či od drásavé společenské reality je pak vystavena prakticky celá inscenace Hřeby v hlavě.

Stejně jako u Dívek ze Sorok pracuje Pavel Gejguš velice schopně se specifickým prostorem Staré arény. Ať už jde o využití vchodů do zákulisí pro zobrazení nekonečného pracovního cyklu, či k zakrytí pobuřujících scén, komorní prostor je takto využitý s maximální funkčností. V obdobně funkčním duchu Gejguš vytváří i celou scénografii. Dvě křesla, stůl s rádiem a všudypřítomné podobizny Stalina, případně vlaječky s propagandistickými hesly – velice jednoduché a funkční. Hudba Ondřeje Malého odráží i futuristický rys inscenace. Zapojení technicistních motivů vedle komunistických hesel tvoří velice intenzivní a jasné vykreslení atmosféry Sorokinova románu.

Minimalistická scéna nechává vyznít brilantní herecké výkony Andrey Bereckové, Jana Chudého a především Šimona Krupy. Krupa s Chudým dokonce vystřídají v průběhu inscenace hned několik různých rolí. Hřeby v hlavě otevírá scéna dělníků v továrně na kožichy, do které vpadá válečný veterán (Šimon Krupa) navazující nešťastný milenecký vztah s dělnicí (Andrea Berecková). Její neúspěšný pokus o sebevraždu otevírá téma hledání útěchy i za cenu obrovského rizika. Postupně tak sledujeme boj za obstaráním drogy, nechutné praktiky překupníků i táhlou smrt dívky na ulici.

Krupa s Chudým se mezitím vystřídají v rolích ilegálních překupníků, tesařů, zoufalých vědeckých experimentů antropodů nebo homosexuálních německých turistů. Škála jejich hereckých výrazů tak přechází od psychologicky propracovaných továrních dělníků přes pohybově náročné polozvířecí postavy až do stylizovaného páru. Tleskám především výkonu Šimona Krupy, který svým sugestivním výkonem udržoval napětí i jednotlivé tematické nuance.

Inscenace Hřeby v hlavě jsou jednou z herecky nejzajímavějších inscenací, kterou mohou současné ostravské scény nabídnout. Skvěle zvolené téma socialistické antiutopie ve spojení s osobními osudy lidí působí autenticky, současně i varovně. Vše v nejlepším duchu tvorby Pavla Gejguše, která překvapí svou výpovědní hodnotou i sugestivitou. Hřeby v hlavě tak jednoznačně potvrzují rostoucí status Staré arény, která se svou tvorbou staví po bok těch nejlepších ostravských divadel.

Foto: Zeno Václavík

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+