(Nejen) poezie z Moravské Ostravy

V Poezie od Marek NesitNapsat komentář

Pakliže vaše srdce bije pro punkovou a undergroundovou Ostravu, určitě jste zachytili jméno Josef Jusku alias Chose Marino. V opačném případě se seznamte nyní! Chose Marino pochází z Moravské Ostravy a jak sám tvrdí, je neumělec. Nutno však podotknout, že všestranný.

„Nejsem básník, ale píšu básně. Nejsem malíř, ale maluji obrazy. Nejsem hudebník, ale zpívám v kapele. Nejsem divadelník, ale klidně vám zahraju divadlo.“ Aneb není až tak důležité umět něco dělat, ale v prvé řadě chtít něco dělat.

Chose svůj umělecký a kulturní chtíč v současnosti realizuje na plné obrátky. Vedle osobní tvorby je zároveň kulturním atašé hned ve třech ostravských klubech. Potkat jej můžete v Třebovicích, v Chacharkově Divadelním KLUBU (společenský dům Labyrint), kde rovněž proběhla premiéra Choseho ochotnického divadla Devítka.

Když po skončení divadla chytnete šalinu směr centrum, zpříjemnění cesty nabízí mezizastávka na Hulváckém kopci, v Chacharkově DOUPĚTI. Dříve kulečníková místnost v hospůdce dnes, díky Choseho nadšení a nebojácnosti vybudovat něco od píky, hostí multižánrové koncerty, divadelní představení, poetické jamování či výstavy obrazů.

A do třetice všeho kulturního je tady Mandragora MusicClub v samotném centru Ostravy. Jak už je z názvu patrné, v Mandragoře se točí vše kolem hudby. Navštívit můžete nejen punkové a hardcorové koncerty, ale třeba taky punkový ples, který po loňské úspěšné premiéře letos čeká druhý ročník.

Při našem posledním setkání mi Chose řekl, že je šťastný, jelikož může naplno dělat to, co jej baví a upřímně naplňuje. A já mu věřím! Proč? Stojí za ním kus práce, kterou můžete dnes a denně spatřit na několika místech v Ostravě.

A tady už je ukázka z tvorby Josefa Jusky:

báseň LIST

Jsem list, co se třepetá ve větru a bojí se, že spadne
nemám ruce, abych se držel větve nade mnou
mohu jen čekat, až spadnu
a jakmile spadnu, co ze mne bude?

Už nebudu list zelený součástí stromu
spadnu dolů, spadnu domů
stane se ze mě humus…

Ale teprve až spadnu, naplním podstatu sebe sama
svou úlohu na stromě jsem splnil
třepetal se ve větru a vlnil
a teď jsem součástí celku

Z čeho jsem vzešel, v to se vrátil
jsem znovu narozen
však ze stromu se ztratil
ZEMĚ je ZEMĚ

 

báseň SVĚT

Krása života mizí
smysl postrádá
Lidé hledají zlato ryzí
každý nadává

Plná prdel všeho
pořád mají málo
Je tu hodně zlého
ač zprvu se nezdálo

Kde válí se hodnoty
kde skončily tradice
Lidé bojí se roboty
ale peněz plné palice

Naši dědové režnou pili
v šenku hráli mariáš
Však krásný život žili
a to krásnější, než náš

Robota byla těžká
v kravíně i na statku
Ale rovnováha byla hezká
ctít rodinu i svoji zahrádku

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+