(Báseň ze sbírky Adama Teličky. Autor publikuje také ZDE)
Já s morem spjaté srdce mám
co v poblouznění vůli hledá
co hladkost nemá, zná jen hran
a černé je jak hejno vran
a mdlé zas jako luna bledá
Já v hrudi držím hrubých plic
je vánek kouře kašlem bodá
Maj v sobě dehet, jinak nic
a vždy jdou svému zmaru vstříc
a vždy jdou vstříc svým těžkým škodám
Já v duši nemám nic než žal
a smutek, stesk a znechucení
a tvrdost hodnou stovek skal
Ne však že bych nad ní štkal
vždyť stejně ve mně nejspíš není
Grafika: Eliška Kvíčalová
