(Ze sbírky Anny Kučerové)
Uprostřed šedých stínů
životy nesmělé,
vteřinou za vteřinu,
vrásky jdou po těle,
stříbrné prameny
k zemi padají,
vzdálené ozvěny
po chvíli roztají.
Můžeš všem kolem lhát,
anebo brečet,
svůj život proklínat,
prosit a klečet,
můžeš se otočit
a zpátky jít,
svůj vesmír roztočit,
jen musíš žít.
Prý jsou to činy
co dělá muže
a pocit viny
srazit tě může,
prý jsou to pocity,
co pravdu mění,
osudy ušity
na posezení.
Až na trh nabídneš
bělavou kůži,
svou lišku zahlídneš
uprostřed růží,
až když se ochočí
a budete přátelé,
osud vám odbočí
s mrazením po těle.
Foto: Simona Drdáková
