(Báseň ze sbírky Jonáše Vrchovského alias Ostravského pecaře – odkaz na Facebook ZDE)
Pod očima tak rozpraskané a slané a fialové.
Dým štípe pravidelně.
Rozpaky z vlastního jednání,
neochota se postavit už ani za sebe…
Nepití na odvahu, pití ze zbabělosti…
Jak se štítíme nedokonalosti,
jen má něco chybu a lámeme hůl…
Chci lásku bez problémů,
život beze smrti…
Děti bez zodpovědnosti (a raději vůbec, co kdyby).
A chci u toho krásně vypadat.
Od včera si tykáme se skleníkovou růží,
Připomíná mi něco, co vídám každé ráno…
Bydlím sám.
Foto: Simona Drdáková
