Vedlejší pokoje odhaleny až na dřeň

V Kniha, Kultura od Eva PatlochováNapsat komentář

Radovan Menšík, původním povoláním učitel, vstoupil do literárního světa debutovou sbírkou Mouchy v kleci a jiné povídky, letos pak spatřil světlo světa jeho román Vedlejší pokoje, za který obdržel Literární cenu Knižního klubu.

Vedlejší pokoje jsou členěny do tří částí pojmenovaných podle dní v týdnu, v nichž tráví obyvatelé penzionu svůj volný čas. V úvodní části románu je čtenář obeznámen s obyvateli jednotlivých pokojů. Do prvního se ubytoval bezejmenný mladík čekající na svou přítelkyni, která jej nechala samotného na letišti a odjela na rok do ciziny. Pár mladých milenců, Nela a Ludwig, se nastěhoval do pokoje č. 2 a volný čas vyplňuje procházkami a výlety po blízkém okolí. Ve třetím sídlí postarší Viktor se svým přítelem Emanuelem, se kterým ho pojí filozofické rozpravy o bohu, zpravidla v podnapilém stavu. Čtvrtý pokoj obývají manželé Baumovi se dvěma dětmi, nadmíru spokojená rodina.

Lidé ubytovaní v pokojích se nikdy nepotkají, ale slyší ruchy ze sousedních pokojů, které je ovlivňují. Sexuální výkon pana Bauma je ovlivněn milostnými výkřiky za zdí, manželé si uvědomí svou rozepři v rámci víry při poslechu opilých filozofů a bezejmenný mladík se propadá do většího smutku, když slyší radost dětí na chodbě.

Během tří dnů se snaží postavy vyřešit staré záležitosti (Emanuel a Viktor chtějí ukončit své filozofické rozpravy s alkoholem a zkusit to bez něj), ale samozřejmě si i užít pobyt v přírodě, ať už s rodinou v případě pana Bauma, či s milovanou přítelkyní v případě Viktora.

Text je roztříštěn na momenty z jednotlivých událostí a okamžiků napříč postavami, ale jakmile si čtenář zvykne na zvolený styl přeskakování od jednoho pokoje k druhému, dostane se mu potřebné soudržnosti. Úvodní část románu nabízí seznámení s postavami a kapitoly jsou pojmenovány podle pokojů. Dále jsou ale pojmenovány už zpravidla podle přírodních scenérií (např. Jeskyně), přičemž můžeme číst pasáž o myšlenkách či vzpomínkách pana Bauma a víme, že jsou jen a jen jeho, aniž bychom přitom věděli, že čteme právě pasáž o panu Baumovi.

Vševědoucí vypravěč ve třetí osobě vidí nejen do myšlenkových pohnutek protagonisty, ale také napříč minulostí, přítomností i budoucností. To hlavní se tak odehrává v mysli hlavního hrdinky hrdiny Viktora a s přímou řečí se zde pracuje jen minimálně, například v promluvách dětí a Ludwiga s Nelou.

Velkou pozornost také autor věnuje hmatovým požitkům, což vnímám velmi kladně. Postavy se dotýkají vnitřku jeskyně se stejnou vášní jako jeden druhého. Tento fakt obzvláště rezonuje v popisech milostných aktů, kdy se pomocí hmatových zážitků otevírá celá škála pocitů a vjemů. Vedlejší pokoje jsou rozhodně méně dějové, ale to jim nic neubírá na dynamičnosti. Kniha upoutává propracovaností jednotlivých postav, barvitou popisností a vykreslením každého detailu psychiky hlavního hrdiny. Ať už se postavy nacházejí v jakékoliv scenérii, víme přesně, na co myslí a jaké pocity v nich daný moment vyvolává.

Autor v románu rozehrál hru, která odhaluje lidské city a vzpomínky až na dřeň. Když už dojdeme k beznadějnosti odloučení mezi partnery, přichází odlehčení v podobě začátků vztahu mezi milenci či vhled do šťastného rodinného svazku. Co však značí zvuky nájemníků za zdí, to už si musí každý vyřešit sám.