nahnilicko_6

OST-RA-VAR: Druhý festivalový den se nesl ve znamení pohybu

V Divadlo, Kultura od Eva PatlochováNapsat komentář

Druhý den festivalu Ost-ra-var začal ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka hrou Rozhovory s astronauty Felicie Zeller v režii Ondřeje Elbela.

Rozhovory nabízely netradiční téma au‑pairek pracujících v Německu aneb Všeněcku. Groteskně byly nazvány i země, ze kterých pocházely au-pair: Šlohensko, Mongoloidsko a Ukulele. Hra poukazuje na aktuální problémy dívek, které to v hostujících domácnostech nemají mnohdy vůbec jednoduché. Zajímavostí bylo ztvárnění dítěte sedmdesátiletou Alexandrou Gasnárkovou. Více bych uvítala aktivní účast otce rodiny. Díky jeho pasivitě byla hra stavěna převážně do feminního pohledu. Otec je dva roky ve vesmíru (jeho pobyt je v útržcích vysílán v televizi na pozadí dramatické hudby), poté se ve hře jen mihne, přičemž jen rozmazluje dítě a svádí au-pair. Zajímavostí, působící poměrně rušivě, jsou i záměrné nepřesnosti v mluvě dívek, které se překotně učí cizí výrazy a mluví jedna přes druhou, čímž znesnadňují vnímaní celku jako takového.

Bezruči nabídli inscenaci Nahniličko, která začínala jako nevinné manželské ráno. Prostorem však začala létat vajíčka a v tuto chvíli jsem byla ráda, že nesedím v první řadě. Zdánlivý poklid však narušuje movitý Rus, který má poruchu auta před rozpadlým domem manželů. Komická byla přítomnost třetí osoby v domě, která měla na noze nevzhlednou hnisavou ránu a kulhala celé představení tak přesvědčivě, že bylo s podivem, když při děkovačce nebylo po kulhání ani známky. Poněkud zmatečné mi však přišlo promíchání členů jednotlivých párů. Ústřední dvojice společně s ruským párem a Seňoritou, která přijíždí dohlédnout na podpis smlouvy mající zajistit bohatství všem zúčastněným, vytváří v průběhu inscenace podivný milostný pětiúhelník. Ten se však postupem času rozpadá, postavy se vracejí ke svým původním protějškům a hříšné eskapády tak zůstávají nepotrestány.

Rozhovory s astronauty (Foto: Radovan Šťastný)

Rozhovory s astronauty (Foto: Radovan Šťastný)

Jako zlatý hřeb večera i druhého festivalového dne vnímám Doktora Fausta. Prostory Divadla Jiřího Myrona nabídly pestrou škálu využití. Propadlo, posuvné pódium, točna – to vše bylo využito na maximum a návštěvníci si tak mohli vychutnat tuto lahůdku z pera Christophera Marlowea. Ostatně i jeho příběh rámcuje ten Faustův a rozehrává se tak zde komunikace mezi autorem a dílem. Oběma představitelům hlavních rolí nebylo co vytknout. Jak František Strnad v roli Fausta, tak Robert Finta v roli Mefistofela excelovali. Robert Finta po celém jevišti poskakoval, celou dobu hrál bos a jeho vysoké skoky na plošinu takřka až ohromovaly. Zkrátka pohyb mu dělá dobře a v roli Mefistofela si už nedokážu představit nikoho jiného.

Doktor Faustus (Foto: Radovan Šťastný)

Doktor Faustus (Foto: Radovan Šťastný)

Pozdní hodiny patřily absintovému klubu Les a představení Spolu, kdy se na malé podzemní scéně sešly dvě herečky z ostravských divadel. Zuzana Truplová a Pavla Gajdošíková prezentovaly určitý lesk a bídu hereček v období před druhou světovou válkou i po ní. Nyní si o všech zážitcích povídají na jedné posteli a popíjejí k tomu fernet. Podzemí Lesa neumožňovalo dostatečné kulisy a lahve rozvěšené po zdech působily jako pěst na oko – otázkou však je, jestli jsou stálou instalací. Inscenace byla vystavěna na poměrně živém dialogu a udržovala tak pozornost unavených návštěvníků až do pozdních večerních hodin.

Úvodní foto: Lukáš Horký

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+

RelatedPost