agoa

Od rétoriky po #chatting

V Architektura od Ondřej BělicaNapsat komentář

Na světě je nás stále více. Fyzicky se k sobě stále přibližujeme, ale mezilidské vztahy paradoxně ochabují. Dokonce se vytrácí.Umíme komunikovat s člověkem na druhé straně planety, ale komunikovat tváří v tvář nám dělá problém. To jsme ztratili hlas? 


Síla slova v obětí architektury

Ve starověkém Řecku demokracie počítala s tím, že lidé na veřejnosti budou řečnit jako občané. Řekové se museli spolehnout čistě na svůj hlas- umění rétoriky. Jedinou možností, jak se nechat slyšet, bylo dokázat svým hlasem rozezvučet celé náměstí nebo agoru. Také zaujmout lid, aby naslouchal a porozuměl. Jinak řečeno: úspěch každého jedince, politika i obchodníka záležel na tom, jak obratným řečníkem byl. Touto výsadou se ve své době uznávala rétorika jako jedno ze svobodných umění.

Rétorika, takzvané řečnictví, je mistrovství verbálního projevu. Společně s gramatikou a dialektikou tvoří trojjedinost této disciplíny. Ve své době se často stávalo, že publikum bylo zcela negramotné, rétor tak musel použít své  dovednosti k tomu, aby výklad pochopily všechny vrstvy. Musel také zvládat hovořit kulantně, avšak i obratně argumentovat, naslouchat oponentuře a striktně zastávat či bilancovat nad vlastními názory. Zkrátka otevřená debata poháněna nástroji myšlenek a hlasu…

Bravurní zvládnutí této techniky řeči se může také stát pravou rukou lží, naléhání a nekalých úmyslů. Tuto cestu k moci volí lidé, kteří pracují s polopravdami, emocemi a agresí. Pozor na demagogy!

Důležitou roli hraje také prostředí, ve kterém se tato událost odehrává. Především architektura těchto prostor a jejich akustika. Schopnost prostor pohrávat si s hlasem a zvuky je úžasná, ať už hovoříte v jeskyni, v parlamentu, nebo zpíváte ve vídeňské opeře. Každý architektonický prostor dodává zvuku své osobité kouzlo a utváří tak atmosféru.

Z řecké agory k virtuální platformě

Těžištěm starověkých měst byla lidová shromáždění na volném veřejném prostranství. Agora, prostor plný světla, obyvatel a jejich vnímavých smyslů. Na tomto místě se konaly tváří v tvář veřejné bohoslužby i vojenská cvičení. Vyhlašovala se zde rozhodnutí panovníka nebo rady. Později se kolem agory stavěly důležité veřejné budovy, chrámy a reprezentativní sloupořadí, které poskytovalo stín a chránilo proti dešti. Z agory se postupně vyvinulo náměstí v podobě, jak jej známe dnes. Tento otevřený venkovní prostor se díky technologické revoluci přeměnil v minimální zatemněné pokojíky, kde mezi žaluziemi prostupují linie zbytků světla. Tvář ozařuje rámeček svítících krystalů, které interpretují virtuální prostory plné znaků, informací a dat.

Mluvené slovo působí na posluchače svou expresí, která se do mysli vryje a v čase se informace rozplyne. Ve virtuální komunikaci vizuálně vnímáme pouze heslovité útržky myšlenek a ty zůstávají v pamětech archivů serverů, které obsahují všechny debaty v čase dohledatelné. Pro tato shromaždiště dat se buduje zcela nový typ architektury pro veřejné dění a dorozumívání se. Architektura tmy, klimatické odolnosti a heslovitých frází prostřednictvím  elektrických impulzů. Vzájemným úsměvům je možná konec. Mezilidská chemie vyprchává. Komunikace závisí na komunitě.

Shromažďujte se a množte se!

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+