Jana Bačová Kroftová: „Stavím si svou vlastní armádu!“

„Zbrojím, sestavuji armádu proti hlouposti, agresivitě, nenávisti, závisti, sobectví, aroganci, zbabělosti, neznalosti souvislostí, neschopnosti rozeznat dobré a zlé, pošetilosti, nelásce, netoleranci. Stavím ji proti nám všem, stavím ji i proti sobě a svým nedokonalostem. Stavím ji na naši ochranu. Stavím ji proti všem současným agresorům, kteří popírají demokracii, humanismus, lidská práva. Každý den přidám jednoho ozbrojence, armáda sílí!“

Tyto pocity a názory vyjadřuje sochařka a scénografka Jana Bačová Kroftová ve svém portrétovém projektu Každý den. Umělkyně pocházející z Hradce Králové se sama sebe zeptala, zda dokáže něco dělat opravdu každý den po dobu jednoho roku, a stanovila si tak jasný cíl.

Jak se ve vás zrodila myšlenka nakreslit každý den jednu vybranou osobnost?

Projekt vznikl přesně 7. 11. 2013. Tehdy jsem se rozhodla, že se pokusím každé ráno, když vstanu, připomenout si osobnost ten den narozenou tím, že ji nakreslím. Jedním z důvodů byl trochu depresivní pocit ze současného stavu naší společnosti. Přiznávám, že jsem byla dost překvapená a smutná z výsledků prezidentských voleb, ale i obecně z toho, jaké osobnosti si vybíráme do vysokých politických funkcí. Zarazilo mě, jaký typ charakteru je některým lidem sympatický. V projektu mi nešlo ani tak moc o nějaké umění, jakožto o osobní protest. Proto jsem chtěla sebe a nejbližší okolí obklopit tvářemi lidí, kteří nás svým dílem, názorem a životním postojem inspirují a nějak posouvají v myšlení.

Kolik portrétů od začátku vašeho protestu celkem vzniklo?

Teď vám to neřeknu úplně přesně. Dělala jsem po dobu jednoho roku každý den jeden portrét. Vydržela jsem to rok, podle plánu. Nyní kreslím portréty, jen když mám čas. Chtěla jsem si na začátku vyzkoušet, co to znamená dělat něco opravdu každý den. Portréty jsem dávala na Facebook a na své webové stránky. Ukázalo se, že na Facebooku je celá řada aktivit každý den. Opravdu hodně lidí se snaží předvést něco každý den, což je mi velmi sympatické. To „každý den“ je svým způsobem terapie. Každý den uděláte něco, co sice nemusíte, ale získáte tím dobrý pocit.

7.11.2014 konec projektu a celkem 416 hotových portrétů.

Pro mě to kreslení bylo pozitivní velice. Zajistilo mi příjemné, byť zprostředkované setkávání se skvělými osobnostmi. Každá osobnost ovlivnila následně celý můj den. Když jsem kreslila Ellu Fitzgerald, pobrukovala jsem si její písně v průběhu celého dne. Ke kreslení jsem často poslouchala autorskou hudbu, pokud šlo o hudební osobnost. Šlo-li o spisovatele, našla jsem si třeba mluvené slovo, u ostatních jsem poslouchala dokumenty a tak dále. Prostě jsem si udělala hezky hned po ránu.

Některé portréty jsou černobílé, jiné velmi pestrobarevné. Jakým způsobem jste volila techniku a zpracování každého konkrétního portrétu?

To jsem ponechala náhodě. Vyvíjelo se to tak, že první kresba byla malinká, asi deset centimetrů veliká. Byl to Karel Jaromír Erben. Jeho portrét byl hotový za deset minut. Samozřejmě že kresba se časem měnila. Když kreslíte každý den, ruka se stane jistější, hlava dává konkrétnější pokyny, vyvíjí se vám linka. Jelikož celá věc neměla žádné ambice ve smyslu, že tvořím něco výjimečného, nezaměřovala jsem se až tak na řemeslnou stránku, ale na samotný proces prožitku a chvíle strávené s někým výjimečným.

Poté, co jste vydržela rok, nyní kreslíte s nepravidelnými přestávkami?

Ano, teď už to beru jako takový bonbónek. Můžu si to dovolit, když mám čas, a patřičně si kresbu vychutnávám.

K čemu jste tedy po roce kreslení dospěla? Posunulo vás to někam v chápání, proč si lidé dnes vybírají osobnosti, jaké si vybírají?

Ne, nevím, proč si lidé vybírají osobnosti, jaké si vybírají. Někdy mi přijde, že u některých přetrvávají archetypy lídrů z minulého režimu. Jako by slušně vychovaný, vzdělaný člověk, který nelže, nemanipuluje a neuráží, neměl v dnešní politice šanci. Myslím, že lidé si vybírají současné politiky z nějaké bezradnosti či nevědomosti.

Třeba si naše společnost dostatečně neformuluje, v čem tkví lidská hodnota a humanismus. Často zapomínáme na obyčejné a základní věci, jako jsou slušné podání ruky, poděkování či důvěra. Tyhle drobné detaily, zdánlivě nedůležité, to je ten prvotní cvrnk do kuličky. Ten je buď dobrý, nebo se nepovede a kulička ztratí směr. Na detailech záleží a člověk, kterému chybí tahle základní pravidla, může studovat, co chce, a být prezidentem, jakým chce, ale už je něco špatně. Mě na celém životě zajímá to neustálé zoomování. To, že je důležité získávat od věcí odstup a pak se zase přiblížit zpátky k tomu nejmenšímu detailu. ♦

A co vy, poznáváte v portrétech Jan Bačové Krofotvé světové osobnosti?