Návštěvníci MS v hokeji při příjedu do centra města zažívali šokující pohledy.

Tak co tedy bude s Ostravicí Textilií?

V Architektura, Causa od Andreas PapadopulosNapsat komentář

V dubnu se v ostravském Divadle loutek debatovalo o stavu městského centra. Mezi hosty tehdy seděl také Daniel Zeman, vedoucí projektu Ostravica 2020. Mimo jiné slíbil veřejnosti, že se přesně v polovině května dočká prvního komplexního návrhu na revitalizaci bloku budov kolem obchodního domu Ostravica-Textilia. Dnes máme 17. 5. a je velmi pravděpodobné, že deadline dodržen nebude. Pojďme si v krátkosti shrnout, jak jsme se do této anabáze dostali.

Sliby zatím vždy znamenaly chyby

Po zhruba 70 letech velmi úspěšného fungování začíná na přelomu tisíciletí strastiplný příběh. Komplex tří budov kupuje opavský podnikatel Kamil Kolek a nařizuje rozsáhlé opravy. V důsledku těch dochází ke zřícení stropních konstrukcí a části střechy. Jak se později ukázalo, rekonstrukce byly prováděny neodborně a bez vědomí úřadů. Majitel slibuje veřejnosti, že provoz bude brzy obnoven. A skutečně! Po roce se obchodní dům znovu otevírá, ale sláva dob dávno minulých jakoby vyčpěla. Lidé nenacházejí do nových interiérů cestu, a tak obnovení provozu netrvá ani dva roky a na jaře 2003 dochází k definitivnímu uzavření komplexu.

Vysoký obchodní potenciál místa je zřejmý, také proto v roce 2005 odkupuje všechny tři budovy firma Ostravica Fashion. Slibuje veřejnosti obnovení zašlé slávy ostravské dominanty a pouští se do dílčích oprav. Celých pět let jsou domy zakonzervovány a udržovány při životě. Rok 2010 se zdá být zlomovým. Novým vlastníkem se stává společnost Amádeus Real a představuje svou vizi kompletní přestavby domů na moderní obchodní centrum. Návrh je ale podle Národního památkového ústavu necitlivý k okolí a záměr je vyhodnocen jako nepřijatelný.

Jeden z návrhů na přestavbu komplexu známého jako Ostravica-Taxtilia a přilehlého náměstí E. Beneše.

Jeden z návrhů na přestavbu komplexu známého jako Ostravica-Taxtilia a přilehlého náměstí E. Beneše.

Místo slibů brzkého znovuotevření dochází po zamítavém stanovisku NPÚ k cílené devastaci objektu. Amádeus Real zřejmě toleruje na své nemovitosti nejrůznější zloděje. Z náležitě nezabezpečených objektů začínají mizet cenné kovové prvky, střešní krytina, historická okna a zábradlí. Doba temna trvá až do dnešních dnů. Malým světlem na konci tunelu se zdá být (další) nový vlastník. Tím je firma RME Czech podnikatele Nikose Boborase, který má podle jeho slov k Ostravě specifický vztah. Ústy jeho zaměstnance a zmocněnce pro projekt Ostravica 2020 Daniela Zemana ostravanům slibuje, že za pět let si v Ostravici-Textilii dají indiánka a chlebíček.

Nedůvěra jako důsledek

Komplex budov známý podle prostřední stavby obchodního domu Ostravica-Textilia byl pro ostravany v průběhu minulého století symbolem růstu a prosperity. Unikátní stavba byla důstojnou branou do městského centra a jedním z klíčových míst obchodu. Po několika změnách majitelů a neúspěšných pokusech o navázání na slavnou éru se kdysi vzývaná ikona brzy stává symbolem úpadku celé oblasti.

Přes velkou snahu Nikose Boborase navázat s ostravskou veřejností dobré vztahy je přirozené, že se mu to veskrze nedaří. Černou skvrnou na jeho dosavadním počínání je zejména obchodní provázanost se společností Amádeus Real a absence jakéhokoli plánu nebo vize.

Na jednoduchou otázku, proč Boboras objekty koupil, se tazateli vždy dostává odpovědi, která popírá krátkodobou podnikatelskou logiku: „Nevím, koupil jsem je a teprve uvidím co dál.“ Nový majitel také několikrát na veřejnosti přiznal, že byl stavem Ostravice-Textilie zděšen. Už z toho je patrné, že do objektu fyzicky vstoupil až po jeho koupi. Zřejmě učinil nepříliš racionální nákup.

Nyní se Boboras ukáže buď jako nadmíru schopný investor, který pohotově našel nejvhodnější řešení, nebo jako další vlastník objektu, který si neví rady. Samozřejmě je možné, že v následujícím týdnu přijde s relevantní vizí. Nikdy nevíme, kdy se stane zázrak. Ze zkušeností vyplývajících z let minulých ale víme, že pravděpodobnost takového kroku není příliš vysoká.  Na zmiňované dubnové debatě v Divadle loutek zazněl zatím jen další z mnoha slibů. Jak vážně jej můžeme brát tentokrát?

 

Prohlédněte si naší fotogalerii:

foto: Eva Urbančíková

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+