11171562_10202580102903426_282081493_o

„Směrem k vysokým pecím je svět konzumu,“ říká Filip Košťálek

V Architektura, Film, Rozhovory od Andreas PapadopulosNapsat komentář

Před dvěma lety začal pořádat první koncerty studentských kapel, tehdy téměř nevěděl, co je to kombo nebo zesilovač. Jeho první větší akce, kterou uspořádal s kamarádem, však překonala všechna očekávání a místo pár kamarádů přišlo do Cooltouru skoro 500 lidí. Momentálně je zapojen jak do organizace alternativních projektů, jakými jsou Slam Poetry, Elektro nebo Pecha Kucha Night, tak do větších záležitostí typu Electro Swing Fever nebo Cinema Royal. Spolupracuje také na přípravách festivalu elektronické hudby Beats for Love a ostravském Majálesu.

Má jít umění za lidmi, nebo lidé za uměním? 

Kromě využívání současných platforem, jako jsou kluby, divadla a kavárny, je nutné dostat kulturu i do ulic a na náměstí. Kulturní prožitek neznamená jen zavřít se do objektu a čekat, co mi organizátor naservíruje na zlatém podnose. Je třeba využít zajímavá místa, která jsou momentálně opuštěná, nevyužitá nebo ztratila svůj význam. V konečném důsledku to pak pomáhá i okolí. Jako třeba poslední PechaKucha Night, která se odehrála v unikátním architektonickém skvostu, na vítkovickém nádraží. Celé místo rázem ožilo.

Využívání zapomenutých prostor. To je podle tebe cesta, která má v Ostravě budoucnost? 

Rozhodně ano. Některým místům je třeba vdechnout trochu života a nabourat jejich umírání. Jen se podívej, kolik je prázdných výloh v centru města. Stávající kulturní instituce, do kterých jsou lidé navyklí chodit, mají být jen
záchytnými body, ale podle mě je jejich posláním nezavírat se a exportovat kus svého umění i ven. Třeba do těch výloh. A docela se jim to daří. Velmi pozitivně hodnotím projekt Noc divadel nebo třeba Festival v ulicích.

Nezabírají tím ale místo malým projektům a alternativnímu umění? 

Narážíš přesně na problém, který tady v Ostravě máme. Malá alternativní scéna, říkejme jí spíše současná, je suplována tou masovou. Jsou tady lidé, mezi něž počítám i sebe, kteří mají zájem dělat i kulturu v menším měřítku. Neoslovujeme tisíce, ale stovky lidí. Snažíme se do Ostravy dovézt úspěšné akce, které jinde fungují. Mnoho věcí se nám povedlo přeformátovat tak, aby se v našem regionu uchytily. Je to ale těžké a nadšenci se neustále potýkají s nedostatkem peněz.

IMG_7327 (1)

foto: Eva Urbančíková

Takže celá současná ostravská scéna funguje na principu „nadšenci pro nadšence“? 

Vlastně ano, pokud jdeš po principu, tak je to v podstatě tak. Jeden by si řekl, že finanční nezávislost poskytuje tvůrčí svobodu, ale mnohdy je to přesně naopak. Čím dál častěji narážíme na finanční mantinely. Navíc systém grantů je podle mě nepřehledný a není dobře nastavený.

Vstupné nepokryje náklady? 

Platí jednoduchá rovnice: nevybereš dost peněz na vstupném, neuspořádáš akci. Nebo uspořádáš, ale doplatíš ji z vlastní kapsy. A tady narážíme na další problém. Je jednoduché zvyknout si na bezplatné stahování filmů a hudby z internetu, těžší je naučit se za kvalitu platit. Veškeré náklady na pořádání akcí se zvyšují, jen vstupné zůstává pořád stejné, protože jakmile je o pár korun dražší, lidé z finančních důvodů nepřijdou.

V Ostravě je přece několik tisíc vysokoškolských studentů a předpokládám, že vaší ambicí je oslovovat celkově mladší generaci, tedy také středoškoláky. To je pořád málo?

Ano. My máme smůlu, že největší školou v regionu je technická univerzita. Na rovinu, většinou se nám jen potvrzuje zažitý stereotyp budoucího inženýra z Báňské jako milovníka přesně té kultury konzumu, na které se nechceme podílet.

A zase jsme na začátku. Mají jít lidé za uměním, nebo naopak? Nabízí se zde ta varianta, aby Ostrava také vyvezla některé projekty ven. Například by šlo navázat na úspěšný projekt Ostrava v Praze. 

Ano, v rámci Ostravy v Praze jsme uspořádali Pražsko‑Ostravskou filmovou noc, měli jsme docela úspěch. Jenže zase narážíme na finanční limity. Bez podpory města se podobný projekt zopakovat nedá. Je to začarovaný kruh a budu
rád za každou radu, jak z něho ven. Pozitivní příklad toho, že z takového kruhu lze občas vystoupit, je například Multižánrové centrum Cooltour. Působí jako základna pro kreativní lidi, ve které se kumulují nápady i nadšení,tím zaplavuje město. To, kam má současná ostravská kultura aspirovat, představuje například projekt Zažít Ostravu jinak.

IMG_7326

foto: Eva Urbančíková

 

Takže by se podle tebe zdejší kulturní centrum nemělo přesouvat do Dolních Vítkovic, jak se skloňuje v posledních letech? 

Rozhodně ne. Tam ať se soustředí ta masová kultura. Od Karoliny směrem k vysokým pecím začíná svět konzumu a ten nemá s kulturou, na kterou aspirujeme, nic moc společného. Jde o to všechno rychle proletět, nakoupit, odejít.
V historickém centru Ostravy mají ale lidé stále čas se zastavit a po odchodu kus sebe na místě také zanechat

Jinými slovy se historické jádro města stane okupované menšinovou subkulturou. 

Vůbec ne. Subkultura nenaplní Starou Arénu stejně spolehlivě, jako dokáže vyprodat metalový koncert v ČEZ Aréně. Chci tím říct, že centrum má zůstat věrné takovým věcem, které chápou ducha města a pomáhají ho utvářet. Věcem,
které jsou nezaměnitelné. Které nejdou zažít jinde. Na metalový koncert můžu v Ostravě i všude jinde po světě. Ale kde si zajdu do Bezruče nebo Divadla loutek, vypiju si kávu ve Staré a po koncertě si sednu na bar a popovídám si s účinkujícími o tom, jaké je to tady a jaké je to jinde?

foto: Jiří Staněk

 

Tento text můžete nalézt také v tištěné verzi časopisu Underground z ledna roku 2015, nebo v jeho elektronické podobě .

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+