archi

Architektura nedostatku

V Architektura, Kultura od Ondřej BělicaNapsat komentář

Žijeme ve světě přebytku, kdy zásoby a jistoty byly nahrazeny dočasností a konzumem. Jsme připraveni obstát i v situaci, kdy nadbytek vystřídá nedostatek?

Situace na Ukrajině nám názorně ukazuje, že tato změna může přijít ze dne na den, z hodiny na hodinu. Podstata věcí, předmětů a faktů je na vedlejší koleji. Jsme zahlceni informacemi, které jsou do nás násilně pumpovány. Podstata se vytrácí a kralovat začíná iluze. Iluze trvale udržitelného nadbytku. Svět symbolů a znaků, které jsou nadstavbou elementárních významů věcí. Tento jev způsobuje ztrátu orientace, neschopnost vidět a otupění schopnosti kriticky přistupovat k realitě a jejím hodnotám. Místo toho jsou nám vštěpovány mylné jistoty a vzory. Nedostatek úplně neznamená, že patřičný zdroj vůbec neexistuje, ale zkrátka není možnost se k němu dostat.

Klíčem je cesta k elementárnosti — k základním neměnným principům opírajícím se o základy přírodních aspektů. Člověk svým pokrokem vytváří komplikované procesy, které jsou díky své složitosti náchylné ke kolapsu. Mechanismy architektury postavené na této elementárnosti umožňují setrvačnost přežití i v momentě krize. Podmínkou je však pochopení a komunikace s okolní krajinou a její tradicí. Každý systém obsahuje své vlastní elementární základy. V přírodě se člověk snaží najít odpovědi na tyto základy v architektuře, která mu zabezpečuje primární potřeby, jako je především pocit bezpečí. Při rozvoji celých útvarů těchto architektur a dalším postupným vývojem vzniká město. Současné město je ale natolik komplikovaný systém, že v případě kolize se hroutí jako první. Nezbývá tak nic jiného, než se znova uchýlit do přírody a k jejím zákonům.

archi

Architektura nedostatku, grafika: Ondřej Bělica

Nedostatek může být příčinou válečného konfliktu, přírodní katastrofy nebo technologického úpadku. V případě válečného konfliktu je právě architektura dějištěm, kde tato násilná idea vzniká, naopak v lokalitách s hrozbou přírodní katastrofy je architektura tvarována formou destrukce. Jelikož měřítkem architektury je člověk, můžeme průběh krize taktéž ilustrovat na lidském těle.

Přirovnáme‑li krizi k fyzickému úrazu, dokážeme tak definovat tři fáze. Tou první je šok, kdy vzniká chaos a citelné ztráty, druhou hibernace, během které probíhá snaha o minimalizaci škod, a třetí fází je rekonvalescence, která má za úkol znovu nastartovat systém, jenž je schopný produkovat a vytvářet tak nadbytek k následnému rozvoji.

Jako nezbytnost se jeví decentralizace, tedy zajištění alespoň částečné udržitelnosti v rámci vytipovaných sídel s ideálním osídlením okolo 2000 obyvatel. Tato sídla by měla být rozeseta po krajině a být schopna zabezpečit sebe sama i skupiny postižených s předpokladem flexibility a následného vývoje. A co vy, jste připraveni na období případného nedostatku, nebo jste na tom jako České dráhy v zimě?

Tento text můžete nalézt také v tištěné verzi časopisu Underground, nebo v jeho elektronické podobě .

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+