Klubem Parník na Sokolské třídě v centru Ostravy v březnu otřásaly rytmické výbuchy, které mnozí příznivci tvrdší muziky znají z trošku prostornějšího festivalu Masters of Rock. Se svou klasickou show totiž přijeli power metaloví veteráni ze sousedního Německa Axxis. Byl to tak trochu experiment. A jak se ukázalo, vyšel na výbornou – klub hlásil vyprodáno.
Axxis během své osmadvacetileté kariéry dokázali světu dát poměrně významné množství hard rockových i power metalových hitů. Uječený refrén, šlapavá hybná atmosféra, slušně podmalovaná zajímavými klávesovými plochami, stále se prostě něco děje. Myšleno v rámci stylu a za využití známých formulí, tady toho klasického sólování kytar, jdoucích směrem k železné panně. Každý jejich koncert je hlavně díky svéráznému Bernardu Weissovi vždy pořádný zážitek, u kterého se člověk zasměje a ještě je hudebně ukojen.
Hostem miniturné byla rovněž německá kapela TRI STATE CORNER. Všude na internetu se dočtete, že už přes deset let hrají velice zajímavý a unikátní mix hard rocku, metalu, blues a tónů tradičního řeckého nástroje bouzouki. S léty prověřeným hráčstvím se nemýlí, ale já večer slyšela čistý mix rocku a power metalu. Bouzouki sice dostalo svůj prostor, ale ne tak velký, abych v jejich výstupu shledala unikátnost. Netrvalo dlouho a za zvuku řízné kytary doslova vyskočil na podium frontman Axxis Bernhard Weiss. On totiž Bernhard je opravdu komik s neuvěřitelnou vyřídilkou. Všechny ty jeho fórky můžou neposkvrněným nováčkům připadat strašně cool, ale nám etablovaným už vyvolají maximálně úsměv. Připravené české fráze na papírku, který teatrálně tahá z kapsy a poté si uprostřed koncertu vytáhne slečnu z publika s rozpačitým úsměvem, na který Bernard zareaguje česky „vonim snad dyfně?“, jsou už léta stejné. Jen ty slečny se mění. Nutno ale vyzdvihnout českou intonaci, kterou Bernard vypiloval k dokonalosti, zvlášť u fráze „cítíš se dobše?“. A slečna se evidentně „dobše“ cítila, v doprovodu hned několika jednoduchých nástrojů s kapelou odehrála „Touch the Rain“ a obohacena o nevšední zážitek se šla zase posadit zpátky ke svému stolu.
Vidět hrát takovou kapelu z bezprostřední blízkosti se nenabízí až tak často. Koncert měl strhující, ale zároveň pohodovou atmosféru a muzikanti i fanoušci byli doslova unesení prostředím a atmosférou koncertu. Na takové komorní prostředí byl překvapivě skvělý zvuk. Zaznělo klasické aranžmá – dvě skladby z každého alba.
Na závěr je nutné dodat, že se na akci sešlo skvělé obecenstvo. Všichni byli zapojeni do hry, ať už to bylo zvedání rukou nad hlavu s klasickým gestem nebo jen prosté kývání hlavou. Pak už se jen stačilo rozloučit písní “The Show Is Over”, která nám bude připomínat, že to párty skutečně byla pořádná a nezapomenutelná. Celkově bylo vidět, že rmetalovým Axxis sluší mnohem víc klubová scéna než velké sály, kde na takovou interakci s publikem není prostor. I když Bernard se zase více vyřádí…
foto: archiv Axxis
