UNDG_irsky09

Závěr irského festivalu roztančil Trojhalí

V Hudební zóna, Kultura, Umění od Andrea ČernáNapsat komentář

Po předchozích deseti ročnících na Černé louce a v hale Tatran se závěrečný večer Irish Cultural Festivalu přemístil do Trojhalí. Hlavním důvodem byla kapacita, organizátoři očekávali až 4 000 návštěvníků. Odhady nebyly daleko od pravdy, diváků přišlo v sobotu na Megakoncert opravdu mnoho a všechny přístupné lavičky byly obsypány ještě před začátkem programu.UNDG_irsky01Obavy panovaly z ozvučení, špatné akustické podmínky haly vyšly najevo už v loňském roce během Festivalu v ulicích. Ředitel komplexu Petr Šnejdar na Facebooku přiznal: „Nazvučit Trojhalí je oříšek. Bohužel si nemůžeme nalhávat, že tento prostor bude někdy dokonalou koncertní síní.“ Přesto organizátoři odvedli dobrý kus práce a vytáhli z techniky maximum. Pouze v prodlevách nebylo moderátorovi akce téměř nic rozumět, během koncertů byl ale zvuk přinejmenším slušný.

Jako první rozehřála přítomné brněnská formace Dálach, za což jim patří velký dík, protože v nevyhřívaných prostorech nebylo v březnovém podvečeru nejtepleji. V pauze mezi koncerty příjemně rozptýlila taneční vystoupení probíhající na druhém konci haly, o pořádnou atmosféru se ale postarali až irští Robbed & Lynched. V repertoáru nechyběly písničky o whisky ani veselé banjo. Publikum složené ze zástupců všech generací skákalo a tančilo, do zpěvu se dali i ti, kteří neuměli anglicky. „Jak se ta kapela jmenuje a co znamená její název? Musím si to někam napsat,“ ptala se okolo stojících diváků starší paní poté, co folkaři po dvou přídavcích definitivně opustili pódium. Sympatičtí muzikanti tak ostravským vystoupením posbírali nové fanoušky a vytvořili zde alespoň na chvíli pravé Irsko.

UNDG_irsky08

Lehké zklamání přinesli jejich krajané Tae Lane, headlineři večera. Odvedený výkon nebyl špatný, hudebně se ale pohybují na hranici rock‘n‘rollu a blues, což šlo rozjetému publiku do noty o poznání méně než jejich kolegové. Navíc se blížila desátá hodina a domů odešly rodiny s dětmi, řady tak o něco prořídly. Večer a potažmo celý festival uzavřeli čeští Cheers!, na které se sjelo mnoho příznivců keltských rytmů a punku. Skupiny „vlasáčů“ v dlouhých kabátech až na zem si konečně přišly na své.

Na co si ale fanoušci irské kultury nahlas stěžovali, to byla absence piva Guinness, které je nesmazatelně symbolem této země a které na předchozích ročnících festivalu nemohlo chybět. Ostravan většinou čepovaným Radegastem nepohrdne, na akci opěvující Irsko se ale očekává něco jiného. Stejně tak stánky s jídlem nabízející klobásy a trdelník příliš cizokrajné nálady nedodávaly. Vstup na tuto slavnost je zdarma, a proto se nepřísluší nadměrně kritizovat, přesto – pokud si festival chce udržet oblíbenost a vysokou laťku z předchozích let, dá se ještě leccos zlepšit.

foto: Lucie Nohlová

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+