ss

Tři fashion blogeři v asijské továrně na oblečení

V De Facto, Život od Andreas Papadopulos1 Komentář

Sweatshop je pejorativní termín pro továrnu na oblečení, ve které panují nelidské pracovní podmínky, jsou vypláceny nízké mzdy nebo vyžadovány několikahodinové přesčasy. Sweatshop je také název nové norské reality show, jejímž hlavním posláním je upozornit na pokrytectví západního módního průmyslu. Tři fashion blogeři si vyzkoušejí, jaký je pracovní den zaměstnance kambodžské firmy, která šije oblečení pro světové módní značky.

Pětidílný příběh, s celkovou délkou stopáže kolem jedné hodiny, začíná záběrem na přeplněné šatníky Fridy, Ludviga a Anniken. Tři naivní norští teenageři nejsou produkcí vybráni náhodně. Jde o majitele tamních nejsledovanějších módních blogů. S kamerou se postupně všichni vypraví na nákup do velkých obchodních domů, kde popisují, které značky nosí a které moc ne. Ludvig při nákupu říká, „Žiju svůj sen“. Poklidný začátek se velmi rychle přesune ze zasněženého Norska do tropické Kambodže. I po příletu je vše ideální a jedinou senzací jsou krátké černobílé prostřihy upozorňující na drastické záběry děje budoucího.

Věci se ale začnou rychle měnit. Už na místním tržišti se skupinka setká s pro ně nepochopitelným faktem. Zboží, za které v Norsku platí desítky dolarů, se zde dá koupit za zlomek ceny. Ještě větší šok ale nabídne setkání s poměry, ve kterých pracovníci módních manufaktur žijí. Výstižně poznamená Anniken, že byt jejich průvodkyně Sokty je velký zhruba jako její koupelna. První noc stráví Norové v bytě, kde je toaleta v bezprostřední blízkosti místa na spaní a vaření. Neskrývají své rozčarování.

V tuto chvíli skupina nepodléhá skepsi a uklidňuje se tím, že Sokty je na takové podmínky zvyklá od dětství. Neměla žádné sny, je to pro ni dobré.  Ráno však nabídne tvrdé vystřízlivění. Nevyspaní a hladoví nastupují na několikahodinovou směnu za šicím strojem. Úmorné vedro, dřina, téměř žádná přestávka a vysoké nároky na kvalitu odvedené práce jsou faktory, které všechny tři Nory během dne donutí změnit jejich přístup. Daleko více si váží jednotlivých lidí a začínají chápat, že i oni mají své sny.

Kritika konzumní společnosti je zpočátku nepatrná, ale velmi tvrdou nálož si konzum odnáší z konfrontace s nahlas vyřčenými pocity obyčejných kambodžských dělníků. Právě totiž probíhají masové demonstrace za lepší pracovní podmínky a vyšší mzdu. Kambodžská policie bije účastníky pochodů – své vlastní občany – obušky. „Prosím všechny, kteří kupují v Kambodži vyrobené oblečení; Pomozte nám, trpíme!“ vypovídá na kameru mladá žena. Další kameramanovi popisuje, co se stane, když onemocní a nebude moci do práce. „Nebudu mít co jíst já, ani moje rodina,“ naříká žena.

boughtsale

Závěr dokumentu patří mluvícím hlavám. V momentě, kdy se Anniken dozvídá, že matka jejich průvodkyně umřela na podvýživu, začíná z bezmoci plakat. Kritika konzumní společnosti je zpočátku nepatrná, ale s tím, jak děj graduje, vyskytují se další a další pro nás nemyslitelné věci. Jak například tři občané jednoho z nejbohatších států na světě dokážou uvařit večeři pro 9 lidí za mzdu, kterou si předešlý den vydělali dřinou v manufaktuře?

Pro orientaci, za den si každý z nich vydělal 3 dolary.

Anniken a Frida se po skončení reality show staly aktivistkami. Veřejně žádaly vedení módního řetězce Hennes & Mauritz o zlepšení pracovních podmínek v jejich textilních továrnách. Téma vykořisťování pracovníků ze třetího světa bylo po odvysílání dokumentu tématem dokonce i v norském parlamentu.

Celý dokument ke shlédnutí s anglickými titulky zde: AFTENPOSTEN – SWEATSHOP dokument

 

foto:  Aftenposten.no, dostupné z http://aftenpostn.no/

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+
  • http://www.stylehouse.cz Stylehouse

    Škoda, že nejsou záběry pracovních podmínek z daných továren.