IMG_2408

Ostravská PechaKucha oslavila plnoletost ve velkém

V Debata od Andrea ČernáNapsat komentář

Start ve 20:20, prezentace o 20 slidech, každý snímek omezený časem 20 sekund. Takhle vypadal večer 20. prosince, tentokrát konaný ve Velkém světě techniky v Dolní oblasti Vítkovic.

V Ostravě se akce pořádá už čtvrtým rokem, její kořeny ale sahají původem do Japonska. Formát přednášek omezený časem i počtem obrázků vymysleli architekti z Tokia zkrátka proto, že jejich kolegové mluvili při projevech vždy příliš rozvláčně. Dnes už se Pecha koná ve více než 700 městech po celém světě. Není omezena tematicky ani oborově. Řeč obvykle přijde na architekturu, design, fotografii i jiné umělecké směry. Pro většinu lidí je to způsob, jak říct ostatním o svém nejnovějším projektu, práci, koníčku či největším zážitku. Jedná se o koncentraci umělců a kreativních lidí, kteří předávají své zkušenosti dál. Jako návštěvníci nejsou vítáni jen odborníci, ale kdokoli ze široké veřejnosti.

IMG_2295

O místo v publiku bývá pokaždé obrovský zájem, zálusk na sobotní 18. ročník byl ale enormní. Vstup je sice díky sponzorům bezplatný, rezervace jsou ovšem kvůli očekávané velké účasti povinné. Tentokrát byla kapacita 500 míst naplněna za 17 minut a poptávka zřetelně převyšovala nabídku.

Celkem se představilo 11 přednášejících z celé republiky. Jako první dostal prostor samotný Svět techniky, v jehož útrobách se vše odehrávalo, a lákal na interaktivní expozice ukazující vědu a techniku zábavnou formou dětem i dospělým. Nejvíce prostoru měli tradičně návrháři a designéři – z Prahy dorazila jak Pavlína Vlášková, která představila svou kolekci psaníček pod značkou By Mist, tak Alex Monhart tvořící neotřelé pánské motýlky a nejnověji i městské batohy. Z designerů dostali možnost se prezentovat Tyformy, Psychognis a Preciosa Lighting. Prvně jmenovaný název pod sebou skrývá dvě spolužačky, které zasvětily život porcelánu a keramice, z nichž vyrábí šperky i doplňky do kuchyně. Prozradily i své umělecké úchylky, a tak kdybyste objevili louku posetou vyhrabanými dírami, nedivte se, jsou za tím Tyformy objevující všemožné podoby a tvary odlité sádry. Skupinu Psychognis si naopak všichni zapamatovali díky charakteristickému lustru vytvořeného z hlavní střelných zbraní. Preciosa Lighting pro změnu zaujala skvělým řečníkem, který uměl jako jeden z mála skvěle vystihnout podstatu projektu PechaKucha a jehož prezentace byla úderná a výstižná zároveň. Značka vyrábějící osvětlení pro divadla a hotely zároveň pobavila historkou o křišťálové světelné instalaci na pražském festivalu a nenechavých rukách návštěvníků. Na řadu se dostal i ojedinělý projekt Panoptikon Barikáda – divadlo s otočnými židlemi existující teprve pár dnů.

Vtipný moment zapříčinil Ladislav Zibura, který mluvil o svých pěších poutích do Vatikánu nebo Jeruzaléma. Předcházející účastník, malíř Dominik Mareš, si totiž vybral úplně stejné téma. Zibura to na Facebooku komentoval slovy: „Překvapit pořadatele přednášky pro 500 lidí tím, že změníte téma z Budějovického Majálesu na poutnictví, je velká legrace. Hlavně když řečník před vámi mluví o… poutnictví. Ahoj Ostravo!“

Kuriózně svůj projev pojal i Roman Týc, známý umělec a spoluzakladatel umělecké skupiny Ztohoven, který se proslavil výměnou panáčků na pražských semaforech. Prezentace se netýkala žádného z jeho projektů, ale skládala se z retro fotek neznámé rodiny, jejíž fotoalbum objevil vyhozené v popelnici. Jediný přiložený údaj byl „Ríšánek 1950“, to ale Týcovi stačilo k tomu, aby si k cizím osobám vytvořil téměř dojemný vztah.

Největší potlesk ale sklidil přednes City Folklore + Cokafe, projekt dvou ostravských značek, které se spojily v jednu a před týdnem otevřely na Nádražní ulici společný prostor prodejny oblečení a espresso baru. „V Praze a Bratislavě mám mnohem větší úspěch, tady v Ostravě se značka zdá některým drahá,“ řekla po skončení akce Sasanca stojící za labelem City Folklore. „Lidé totiž za tím nevidí tu 40 hodinovou práci. Sama vše navrhuji, tisk taky není nejlevnější. Navíc neznám víkendy a volné večery u televize.“ Podle ohlasu publika to ale vypadalo, že úzkoprsých Ostravanů je čím dál tím méně. A to je jen dobře.

foto: Jakub Kadlec

Share on FacebookTweet about this on TwitterGoogle+